Sakra, já jsem vážně nějaká plodná! Co za tím je? Nevím, nevím...teda já vím, ale ani moji dva věrní čtenáři (haha stoupá to, stoupá) nemusí vědět všechno...Když já bych toho některým chtěla tolik říct, ale když dojde na lámání chleba, tak mlčím...Někde je chyba a až ji odstraním, budu konečně happy se vším všudy, teda doufám...
Měla jsem v plánu napsat jakýsi fejeton o sportu, ale dneska mě napadaj spíš úvahy o sexu...jenže tenhle blog čas od času čte i můj tatínek, tak Vás o to asi budu muset okrást, milí zlatí...To přežijete! Ale vážně...původní plán byl stvořit něco jako "na co myslím, když skáču" nebo "o čem mluvím, když mluvím o cyklistice", ale moje jediná myšlenka při skákání (kromě počítání a docházejícího dechu) by se dala shrnout do následující věty: "Díky Bohu za sportovní podprsenky!" a na kole jsem toho letos zatím moc neujela, tak si to nechám na později...
Ale moje cesta ke sportu je docela zajímavá. Resp ten proces zbavování se odporu ke sportu :-D kdo se mnou někdy v minulosti zažil tělocvik, ví, že nejsem sice úplný dřevo, ale ani žádnej nadanej atlet...Zařadila bych se mezi takovej horší průměr, teda v době německého gymnaziálního tělocviku, který tam oproti nám berou dost vážně...Dneska už bych si troufla vrhnout se mezi čistej průměr...Ale nezkoušejte mi házet míč, někdo by mohl přijít k úrazu...v nejlepším případě pouze já, v horším i nějaká nevinná oběť :-D Zajímavou roli v mé změně vztahu ke sportu hrály i cheerleaders...Díky týhle aktivitě jsem zjistila, že pravidelným tvrdým tréninkem se člověk dokáže celkem dostat do formy a i když jsem zdaleka nebyla žádná užasná tanečnice a akrobatka, tak jsem se tam naučila nestydět se tančit před lidma (ohromej pokrok od šlapání zelí na piškotékách) a taky něco o týmovým duchu...i když pravda, žádnou srdcovou členkou týmu jsem nebyla, ale aspoň už vím, co to obnáší a že to není zrovna špatnej pocit..."vííí áááár d fankííís d fankííís d grejtest tííím in táááun, jééés!" Tak nějak takhle jsme asi s dámičkama halekaly, ale to už je dávno, hodně dávno...pak jsem se aktivně dlouho ničemu nevěnovala...V prváku i ve druháku pro mě permanentka Univerzitního sportovního klubu byly peníze vyhozený do kanálu...Zlom nastal až ve třeťáku...Asi proto, že jsme bydlely s holkama na bytě, odkud to bylo blízko do školy i do fitka...A už to frčelo! Alpinning (nojooo, žadný lezení po majestátních horách, pouze šlapkání na pásu), zumba, aerobic...Pořád něco...Bylo prima slyšet, jak každej říkal "Jéééé, ty jsi nějak zhubla a tobě to sluší! ty cvičíš, viď?" Prvně v životě jsem chápala ty slečny, co se mořej v posilce jen kvůli postavě a ty týpky, co funěj jak dýchavičná lokomotiva, když zvedaj asi tak tíhu jedný Kačenky v každý ruce...I když blbost, posilku jako takovou nechápu doteď, je to takovej moc "účelovej" pohyb...nejvíc sexy svaly, jsou svaly z práce (tuhle hlášku jsem si osvojila, když jsem byla v dlouhodobém vztahu s mladíkem, jehož hrudník byl ptačí, lýtka jako moje a ramínka jako mého bratra...aaaaahahaha...) a je to kec! taky ráda omrknu namakanýho borce! pokud zvládne dát ruce k tělu, projít dveřma a nezobe žádný svinstva, tak je to samo sebou lepší než halda sádla nebo kostí :-D
Že zas ztrácím smysl a nit? ale to neva, já dneska večer zas jen měla potřebu psát a chtěla jsem to tentokrát pojmout trochu vesele, abych nepůsobila jako zádumčivá emařka pořád...Ještě bych mohla napsat o tom, jak jsem zkusila "jít běhat" a "bruslit", ale na ztrapňování bylo během dneška už dost prostoru :-D Ale jako bacha! Já umím lyžovat :-P nějak to přeháním se smajlama!
Závěry dneska žádný asi nevyplynou...zkouším se zas trochu hýbat, skáču přes švihadlo a dělám cviky na doporučení osobní trenérky, ale nejvíc se těším na to kolečko, na kolo a taky možná na koníčky letos...sport a pohyb je prostě fajn a abych ukojila sovu touhu mluvit o sexu, nejspíš to ukončím větou: "nejlepší sport je sex!"
Tak mucky muck, breberky! Hejbejte se, ať jste krásný a ve formě a každá nemoc je na vás krátká! jen bacha na nohy a ruce a jiné údy, občas se jim něco stane a to je na prd, jakožto novorozeně se zlomeninou nohy vím, o čem je řeč, haha :-D
Sakrááá, jak se to chystám ukončit, tak mě napadají další sportovní záležitosti, který bych sem mohla vměstnat...třeba vztahová typologie, podle oblíbeného sportu daného muže, pasivní sportování u telky nebo úspěchy mého bratra...ale asi bych měla jít fakt už spát, plácám, plácám a nic z toho...tak dobrou noc! nevím, jak vy, ale já si nechám zdát o naolejovaných špinavých zpocených atletech (vynechám skokany do výšky, moc vyčouhlý a hubený :-D)
