Asociace

Hmmm..Mám takový pocit, že mi někdo blízký lže nebo při nejmenším neříká celou pravdu...proč to dělá? Chce mě uchránit před zklamáním? Ale kdeže...To já přece nepotřebuju! Jak s oblibou říkávám "jsem už velká holka"...Dost rozumná na to, abych pochopila, že nejsem sředobodem vesmíru, středobodem zájmu těch, u kterých bych to ráda... středobodem ničeho, kromě svýho vlastního života...Během dnešního večera se mi prohnalo hlavou tisíce myšlenek a úvah na více či méně důležitá témata. Koukala jsem na měsíc, kterej dneska vypadal úplně úchvatně jako pomerančovej cucavej bonbón a ptala jsem se jestli na něj třeba taky koukáš...nebo aspoň vidíš jeho odraz v něčích očích, byla by škoda se o něj připravit...a napadlo mě, jestli ho třeba vůbec vidíš, možná je tam zataženo...nebo máš třeba zavřený oči a spíš a nebo jen posloucháš, jak šumí jez, jak jezděj auta, jak si tví opilí kamarádi zpívají a nebo si vychutnáváš sladký slova, co ti ta sličná slečna s kopretinou ve vlasech šeptá do ucha...V noci na dnešek se mi zdál podivnej sen...zachránila jsme nejlepšího přítele ze spáru nestvůry, která ho málem zabila...Peripetie kolem nemá cenu popisovat...Ale proč se mi zdají takový věci? proč pořád někoho zachraňuju, ale nikdo v těch snech nezachraňuje mě? Já se chci nechat zachránit, potřebuju to! A když ne zachránit, tak by mi aspoň někdo mohl galantně pomoct nést ten těžkej batoh, je v něm cihla s vyrytým monogramem, album plný fotek...ty na začátku jsou barevný, ty uprostřed rozmazaný a ty na konci černobílý, taky je v něm můj deník, hrozně tlustej, ale nechci ho jen tak zahodit...holínky, sandále, domácí bačkůrky i lodičky na jehlách, protože musím bejt připravená na každou situaci a taky pořádnej hambáč, protože na ten mám právě teď chuť...Koukám na telefon, ale na displeji mě nic novýho nečeká...sedím tu jen ve spodním prádle a už nekolik minut se přemlouvám: "Káťo, mazej spát!!!" ale nejdu, netuším proč, ale nejdu...to, co tu píšu v podstatě nemá žádnej smysl, jde vyloženě o asociace, ale příjde mi to zajímavý po sobě číst, tak tu ještě chvilku zůstanu...Kdybych mohla vrátit čas, udělala bych něco jinak? Jo...víc bych se uvolnila...o pár hodin potom bych se víc smála, o pár dní potom bych víc plakala...a nehledala bych pomoc tam, odkud sice přijde...ale zároveň se mi může stát osudnou...točím se pořád dokola, okolo toho středu, kterej si nechci připustit...našla jsem si na stole zvláštní malinkou modrou kuličku...kde se tu vzala? Někam mi upadla, nevadí, najdu ji ráno a možná taky ne...Stelu si a nevím, jestli si mám vzít modrej nebo žlutej polštářek...oba chutnaj hořkosladce...ale vezmu si žlutej, je na něm ovečka a ladí mi do pokojíku...ptala jsem se kamarádky, jestli by se vydala na místo, o kterým by věděla, že z něj možná není návratu...řekla, že ne...ale asi to udělám...nebojte se, to celý je metafora...neodejdu nikam do pekel nebo co já vím...ale peklo bude, až se dovíš, kde jsem vlastně byla...a možná taky ne...bude ti to fuk a tobě taky a tobě ne, ale neuděláš s tím nic, protože to byla moje volba a nebo radši zůstanu doma u krbu a budu žehlit velký trička...jdu spát...dobrou s kobrou...a taky s kapybarou a pštrosem a lumíkem...

BEST boyFRIEND

Tenhle text bych chtěla věnovat jedný osobě, která můj blog nečte a asi ani neví, že existuje, ale to nevadí...Kdysi jsme byli nejlepší přátelé a dnešní den mi připomněl situaci, která nastala někdy loni v listopadu...V rámci tý situace se potvrdilo, že chlap a ženská prostě nemůžou bejt jen kamarádi...Někdo říka, že u jednoho to vždycky přeroste v něco většího, netvrdím, že přímo v lásku, zas tak si fandit nechci...ale prostě tak, vy mě chápete ;-) Jenže já byla spokojená tak, jak to bylo...Řekla jsem mu, že moje vize našeho společnýho života spočívá v tom, že až najdu toho pravýho a budu si ho brát, tak že ON (ten mužskej best friend) mi půjde za svědka a za náma bude stát zástup překrásnejch družiček, mejch ženskejch kamarádek, protože těch mám skvělejch hned několik a aspoň se nebudou hádat, která je pro mě nejdůležitější :-D Jenže mu to nestačilo, já to chápu, odmítnutí není nikdy jednoduchý, ale to opravdový přátelství by mělo přestát i nepříjemný chvíle jako byla tahle...Ale on mě prostě vymazal ze svýho života, nezlobím se na něj, je to v podstatě jeho způsob obrany...ale zpětně se ptám...jak důležitá jsem pro něj asi byla, když na mě tak rychle zapomněl, když se mě dokázal tak snadno vzdát? Snažila jsem se dokázat mu, že i tak zůstává pro mě (hned po tatínkovi :-P) nejdůležitějším chlapem...A chtěla jsem, aby všechno bylo jako dřív...ale nebylo a není a nebude...Ale co se má stát, tak se taky stane a prostě to asi nebyl můj osudovej nejlepší přítel...A stejně si myslím, že to jednou bude nějakej gay...

Ale tímhle zamyšlením jsem chtěla říct, že já nejsem jako můj ex best boyfriend...Já jsem odvážná, umím snášet, když věci nevycházej podle mých představ a umím si vážit lidí, který si váží mě, jsou tu pro mě, záleží jim na mě, chtějí, abych se smála a abych byla šťastná a to samý chci dopřát já jim, pokud to bude v mých silách...S oblibou říkám, že láska pomíjí, ale přátelství je věčný...ale to je trochu zkreslenej výrok...protože já si myslím, že věčný je jak přátelství, tak láska...ale v obou případech musí jít o "pravý"...a nechci předbíhat, fakt nechci, protože kdo ví, co se může stát...ale pokud jsem v tuhle chvíli nenašla věčnýho best boyfrienda nebo jak by se to asi řeklo anglicky, prostě nejlepšího mužskýho přítele, tak jsem přinejmenším našla jednoho fakt skvělýho, kterýho mi jistojistě může kdekdo závidět...a to je prostě moc a moc příjemný vědomí a tak tu teď sedím, ťukám do klávesnice, přemýšlím nad tím, co si zabalit do Zákup a v kolik a jak tam jet, jestli si zahrát chvilku Posla smrti a říkám si, že život je pes...jenže ja mám psy moc ráda...jsou hebký, věrný, chytrý, srandovní, uměj člověka překvapit, někdy potrápit nebo vyděsit...ale jaký si je vychováme, takový je máme...do určitý míry jdou prostě ovlivnit...stejně jako život...Možná je to dost osobní článek...ale to nevadí...smáznout ho můžu vždycky :-)

99

Seděla nahá na parapetu malý garsonky v pátým patře, kouřila cigaretu z krabičky, kterou našla v metru, a popílek jí padal do klína...Měsíc svítil do pokoje a ozařoval bíle tělo muže, který ležel v její posteli. Vypadal, že je mrtvý...Ale byl jen unavený, uspokojený a taky opilý, ale tak akorát...tak akorát na to, aby si to pamatoval a mohl litovat, to ona chtěla...dělala to tak všem už od svých osmnácti, kdy zažila první zklamání. To byla i chvíle, od které už neuronila ani slzu kvůli chlapovi, nikdy víc...To byla i chvíle, kdy jí došlo, že sex tu není od vyjádření vzájemný blízkosti dvou lidí, ale že je to prostě pudová záležitost aneb, jak říkaly její idolky (bobří bloggerky) "šukat se musí"...A tak to dělala a pořád a pořád...ten týpek v její posteli, byl číslo 99...Řekla si, že to chce v životě dotáhnout na stovku a ten stej bude ten pravej, ale pořád byla mladičká a hezoučká, ale lásku neviděla ani v televizi, natož v reálu...Měla by ho vzbudit, ale nechtělo se jí...ona se stovka zdá jako vysoký čislo, ale jde to jak nic...Stačí vypnout hruď, smát se i těm nejblbějším vtipům, bezmezně obdivovat a hrát si na bezbranou a hloupou...A navíc...ona je vždycky nechala, aby ji měli rádi, aby se těšili její přítomnosti, aby jí důvěřovali, aby po ní toužili...Pak jim dala, co chtěli a se slovy, "prosim tě, už vypadni, nemám na tebe celej den/noc" je vypoklonkovala a když ji chtěli znovu vidět, byla na ně tak odporná, že to těžko snášely i ty nejsilnější povahy...trik byl v tom, že si žádnej chlap nechce připustit, že ta křehká a milá žena by nad ním mohla mít převahu...A navíc byla dobrá psycholožka...poznala, co kdo rád...některý svazovala, měla v šatně nekolik kostýmů a taky pronikla do umění tantry...Naučila se ovládat bolest...Nikdy neprosila, aby přestali...naopak křičela, ať jí to dělaj dál a víc a víc...No ale už je čas, měl by odejít...Otočila se a on stál přímo za ní. Díval se jí přímo do očí, neobdivoval její odhalené křivky, nesnažil s ejí proniknout do těla, ale do duše a pak to poznala...Byl její číslo jedna, ne ta jendička, od který začlo počítání...ale ta jednička, která jí dala všechno...lásku, vášeň, pocit bezpečí, nový úhel pohledu na všechno možný a pak zmizela. Jen jeho doopravdy milovala, i když byla ještě mladá, ale věděla to, všichni to věděli.....Dívali se na sebe a ona ho políbila, pak se otočila a s jeho chutí na rtech vyskočila z okna...