Behind my eyes

Mám pyžamo, spáchala jsem hygienu, vyčistila jsem si chrup, chtěla jsem jít spát...Ale nějak mi to nejde, sedím a přemýšlím. Představte si, že máte blízkého kamaráda a neméně blízkou kamarádku. Oba Vás dobře znají. Oba požádáte o radu v nějaké osobní záležitosti a každý z nich tvrdí něco úplně jiného. A Vy jste zas na začátku, protože si vážíte obou názorů....Aaarrrghhghghhh...život by byl mnohem jednodušší, kdybych věděla, co chci...Já ale pořád jen vím, co nechci a to nestačí, když je člověku 22.

Včera jsem viděla něco, co jsem vidět nechtěla. Teda asi...Já mám totiž ohromnou fantazii a často věci domýšlím tím nejhorším možným způsobem. Ale jde o to, že i kdyby se ten nejstrašnější scénář potvrdil, tak by mi to mělo být jedno. A zajímavý fakt je, že mi to nejspíš opravdu jedno je. Jenže zvyk je železná košile a ta se těžko sundavá, když Vám s tím nemá kdo pomoct. Tak a teď jsem zvědavá, kdo z Vás tuhle metaforu pobral...Chci si místo těžký zbroje oblíknout bavlněný šaty a lítat po pláži dole bez. Další metafora! Prosím, řekněte, že mě chápete! Vždyť se za tím neskrejvá nic složitýho. Jen to nechci říct přímo, ztratilo by to ten glanc!

Takže asi tak, teď když jsem se Vám takhle svěřila, se mi snad už bude líp usínat. A možná třeba ne. Když zavřu oči, vidím oči...Jenže modrá a fialová se ve tmě těžko rozeznává (zelená a hnědá jakbysmet). Další metafora! Jen jedno je jistý...Čistý nejsou!

Asociace Vol2

Nejvyšší čas se vypsat a pak vyspat a pak se vyspat s někým! :-D Ne, to byl jen takový trapný vtípek na úvod. Když já mám dneska zvláštní náladu. Je mi hezky jako už dlouho ne. Ani nevim proč...Nebo asi jo...Ale říkám si: "NeNe!" Protože vim, že kdyby to někdo věděl, řekl by mi: "NeNe!" Trochu zamotaný a hodně hloupý. Rozumíme si?
Budu asi psát zas takový jakoby asociace. Mám sice v hlavě jednu hlavní (hlavní jako nejdůležitější a ne proto, že je v hlavě...ale zajímavá slovní hříčka jen tak mimochodem :-)) myšlenku, ale tu asi není radno sdílet, aspoň zatím...V posledních několika týdnech jsem poznala poměrně dost nových lidí...a jsem ráda...až mě to samotnou udivuje...Sice se říká "neopouštěj staré věci/lidi pro nové" Ale jsou výjimky, kdy je to rozumnej a správnej krok a ten jsem udělala. Zní to poněkud pateticky a fatálně, že jo? Ale znalý čtenář už ví, že to je prostě můj styl. Mám trochu sklony k pohužívání hyperbol...Nikoho jsem neopustila pro deset dalších...Jen jsem prostě svůj volnej čas rozložila mezi víc lidí a pomohlo mi to za pomenout na člověka, kterej nechtěl svůj volnej čas už trávit se mnou. Jednoduché manažerské řešení, pan docent doktor profesor nebo co ten Pudil vlastně je, by ze mě měl určitě radost!
Tak a teď další nápad...Nemám ráda slečny, co manipulujou s mladíky, kteří je obdivují, zbožňují, balí, chtějí...však víte...teda jasně, že to tak trochu děláme všechny...Ale štvou mě všechny, které to dělají nadměrně a vůbec se za to nestydí! Tak a máte to, vy mrchy! Teď jsem vám to nandala! Jo a stále platí, že je třeba dávat si pozor na ženy s úzkými rty! Opakovaně se mi to napříč mým životem potvrzuje zas a znova!
Miluju svoje kamarádky! S tímto už se opakuju, ale mám potřebu opět zdůraznit, jak úžasné mladé ženy to jsou! Přeju jim všem do jedné hodně štěstí! Ony ví, jaký štěstí mám na mysli...není to ledajakej gudlák, co sáhne na každýho troubu!
Poslední asociace...Na závěr by to chtělo něco extra...Takže...Koupím si rudou rtěnku a vůbec mi nevadí, že se to chlapům v mým okolí nelíbí!
Jo a opět všem mužům, co si přečtou tenhle článek, posílám pusu! (MámŠtědrýDen!!!!)
Tramtadadáááá...zvonec a konec!

Jaro? Ale kdeže! Já mám totiž kapsu plnou slunečního svitu!

Mám tu rozespsanej koncept článku "Zpívejte si se mnou Vol2" starej asi dva týdny. Chtěla jsem tam šoupnout Someone like you od Adele, 24 hours od Joss a řadu dalších o nešťastný nenaplněný lásce. Však ty songy znáte. Chlap byl trouba, nevěděl, co si s tou ženskou počít, tak si nepočínal radši nijak. Ona z toho byla nešťastná a tak zpívá a lidi při jejím sólíčku zamačkávají slzy. Je to dojemný a celý davy romantickejch duší v tom vidí svůj příběh a říkaj si: "Ona zpívá o nás!" Spousta těchhle nešťastně zamilovanejch slečen si v duchu představuje, jak právě tenhle nádhernej hudební kousek zapěje před početným publikem, bude krásně oblečená a okouzlující a když se střetne očima s NÍM (onen vyvolený muž samo sebou stojí přímo pod pódiem a obdivně a dojatě k ní vzhlíží), on vyskočí, zadívá se jí hluboko do očí, stiskne jí ruku a nedočkavě ji políbí. Publikum tleská, šílí, slzy štěstí tečou proudem a prostě je to hepáč jak blázen. A tak si ty slečny a možná i mladíci pouštěj podobný romantický songy stále dokola, v hlavě si přehrávaj tuhle dechberoucí přeslazenou scénku, doufaj, že se to nedějě jen v americkejch filmech, spotřebujou desítky i stovky papírovejch kapesničků a....a to je asi všechno. Je to na prd. Velká fantazie a přehnanej optimismus jsou v těchhle situacích nejbrutálněší zabijáci zdravýho rozumu. V týhle "životní fázi" tedy doporučuju spíš přepnout na vypatlávací songy, který jsou o ničem, postrádaj příběh a citový tematiky se ani lehce nedotýkají. Lepší se si pustit zhulenýho týpka, co zpívá cosi o nějaký kytce a s touhle hudbou v uších vyrazit na procházku a nebo ještě líp! Vyrazit na procházku někam, kde bude božský ticho a o hudební doprovod nyní již pouze lyrických a nikoliv epických životních momentů, se postarají leda tak ptáčkové v korunách opadávájících stromů. Tak já jdu, ahoj! :-* PS: zpívejte si se mnou Vol2 v dohledný době nebude...protože básně skládám a publikuji hlavně v období smutku, nejistoty a nevyrovnanosti...obvykle sice tvrdím, že období vonící nadějí je jaro...ale jestli on to nebude spíš podzim? stromy shodí starý listí, nějakou dobu budou takový polovičatý a smutný, ale i tohle má přece svůj účel...chápete, co tím chci říct? Ne? nevadí! pěkný den :-P