Behind my eyes

Mám pyžamo, spáchala jsem hygienu, vyčistila jsem si chrup, chtěla jsem jít spát...Ale nějak mi to nejde, sedím a přemýšlím. Představte si, že máte blízkého kamaráda a neméně blízkou kamarádku. Oba Vás dobře znají. Oba požádáte o radu v nějaké osobní záležitosti a každý z nich tvrdí něco úplně jiného. A Vy jste zas na začátku, protože si vážíte obou názorů....Aaarrrghhghghhh...život by byl mnohem jednodušší, kdybych věděla, co chci...Já ale pořád jen vím, co nechci a to nestačí, když je člověku 22.

Včera jsem viděla něco, co jsem vidět nechtěla. Teda asi...Já mám totiž ohromnou fantazii a často věci domýšlím tím nejhorším možným způsobem. Ale jde o to, že i kdyby se ten nejstrašnější scénář potvrdil, tak by mi to mělo být jedno. A zajímavý fakt je, že mi to nejspíš opravdu jedno je. Jenže zvyk je železná košile a ta se těžko sundavá, když Vám s tím nemá kdo pomoct. Tak a teď jsem zvědavá, kdo z Vás tuhle metaforu pobral...Chci si místo těžký zbroje oblíknout bavlněný šaty a lítat po pláži dole bez. Další metafora! Prosím, řekněte, že mě chápete! Vždyť se za tím neskrejvá nic složitýho. Jen to nechci říct přímo, ztratilo by to ten glanc!

Takže asi tak, teď když jsem se Vám takhle svěřila, se mi snad už bude líp usínat. A možná třeba ne. Když zavřu oči, vidím oči...Jenže modrá a fialová se ve tmě těžko rozeznává (zelená a hnědá jakbysmet). Další metafora! Jen jedno je jistý...Čistý nejsou!