BEST boyFRIEND

Tenhle text bych chtěla věnovat jedný osobě, která můj blog nečte a asi ani neví, že existuje, ale to nevadí...Kdysi jsme byli nejlepší přátelé a dnešní den mi připomněl situaci, která nastala někdy loni v listopadu...V rámci tý situace se potvrdilo, že chlap a ženská prostě nemůžou bejt jen kamarádi...Někdo říka, že u jednoho to vždycky přeroste v něco většího, netvrdím, že přímo v lásku, zas tak si fandit nechci...ale prostě tak, vy mě chápete ;-) Jenže já byla spokojená tak, jak to bylo...Řekla jsem mu, že moje vize našeho společnýho života spočívá v tom, že až najdu toho pravýho a budu si ho brát, tak že ON (ten mužskej best friend) mi půjde za svědka a za náma bude stát zástup překrásnejch družiček, mejch ženskejch kamarádek, protože těch mám skvělejch hned několik a aspoň se nebudou hádat, která je pro mě nejdůležitější :-D Jenže mu to nestačilo, já to chápu, odmítnutí není nikdy jednoduchý, ale to opravdový přátelství by mělo přestát i nepříjemný chvíle jako byla tahle...Ale on mě prostě vymazal ze svýho života, nezlobím se na něj, je to v podstatě jeho způsob obrany...ale zpětně se ptám...jak důležitá jsem pro něj asi byla, když na mě tak rychle zapomněl, když se mě dokázal tak snadno vzdát? Snažila jsem se dokázat mu, že i tak zůstává pro mě (hned po tatínkovi :-P) nejdůležitějším chlapem...A chtěla jsem, aby všechno bylo jako dřív...ale nebylo a není a nebude...Ale co se má stát, tak se taky stane a prostě to asi nebyl můj osudovej nejlepší přítel...A stejně si myslím, že to jednou bude nějakej gay...

Ale tímhle zamyšlením jsem chtěla říct, že já nejsem jako můj ex best boyfriend...Já jsem odvážná, umím snášet, když věci nevycházej podle mých představ a umím si vážit lidí, který si váží mě, jsou tu pro mě, záleží jim na mě, chtějí, abych se smála a abych byla šťastná a to samý chci dopřát já jim, pokud to bude v mých silách...S oblibou říkám, že láska pomíjí, ale přátelství je věčný...ale to je trochu zkreslenej výrok...protože já si myslím, že věčný je jak přátelství, tak láska...ale v obou případech musí jít o "pravý"...a nechci předbíhat, fakt nechci, protože kdo ví, co se může stát...ale pokud jsem v tuhle chvíli nenašla věčnýho best boyfrienda nebo jak by se to asi řeklo anglicky, prostě nejlepšího mužskýho přítele, tak jsem přinejmenším našla jednoho fakt skvělýho, kterýho mi jistojistě může kdekdo závidět...a to je prostě moc a moc příjemný vědomí a tak tu teď sedím, ťukám do klávesnice, přemýšlím nad tím, co si zabalit do Zákup a v kolik a jak tam jet, jestli si zahrát chvilku Posla smrti a říkám si, že život je pes...jenže ja mám psy moc ráda...jsou hebký, věrný, chytrý, srandovní, uměj člověka překvapit, někdy potrápit nebo vyděsit...ale jaký si je vychováme, takový je máme...do určitý míry jdou prostě ovlivnit...stejně jako život...Možná je to dost osobní článek...ale to nevadí...smáznout ho můžu vždycky :-)