středa 21. července 2010

99

Seděla nahá na parapetu malý garsonky v pátým patře, kouřila cigaretu z krabičky, kterou našla v metru, a popílek jí padal do klína...Měsíc svítil do pokoje a ozařoval bíle tělo muže, který ležel v její posteli. Vypadal, že je mrtvý...Ale byl jen unavený, uspokojený a taky opilý, ale tak akorát...tak akorát na to, aby si to pamatoval a mohl litovat, to ona chtěla...dělala to tak všem už od svých osmnácti, kdy zažila první zklamání. To byla i chvíle, od které už neuronila ani slzu kvůli chlapovi, nikdy víc...To byla i chvíle, kdy jí došlo, že sex tu není od vyjádření vzájemný blízkosti dvou lidí, ale že je to prostě pudová záležitost aneb, jak říkaly její idolky (bobří bloggerky) "šukat se musí"...A tak to dělala a pořád a pořád...ten týpek v její posteli, byl číslo 99...Řekla si, že to chce v životě dotáhnout na stovku a ten stej bude ten pravej, ale pořád byla mladičká a hezoučká, ale lásku neviděla ani v televizi, natož v reálu...Měla by ho vzbudit, ale nechtělo se jí...ona se stovka zdá jako vysoký čislo, ale jde to jak nic...Stačí vypnout hruď, smát se i těm nejblbějším vtipům, bezmezně obdivovat a hrát si na bezbranou a hloupou...A navíc...ona je vždycky nechala, aby ji měli rádi, aby se těšili její přítomnosti, aby jí důvěřovali, aby po ní toužili...Pak jim dala, co chtěli a se slovy, "prosim tě, už vypadni, nemám na tebe celej den/noc" je vypoklonkovala a když ji chtěli znovu vidět, byla na ně tak odporná, že to těžko snášely i ty nejsilnější povahy...trik byl v tom, že si žádnej chlap nechce připustit, že ta křehká a milá žena by nad ním mohla mít převahu...A navíc byla dobrá psycholožka...poznala, co kdo rád...některý svazovala, měla v šatně nekolik kostýmů a taky pronikla do umění tantry...Naučila se ovládat bolest...Nikdy neprosila, aby přestali...naopak křičela, ať jí to dělaj dál a víc a víc...No ale už je čas, měl by odejít...Otočila se a on stál přímo za ní. Díval se jí přímo do očí, neobdivoval její odhalené křivky, nesnažil s ejí proniknout do těla, ale do duše a pak to poznala...Byl její číslo jedna, ne ta jendička, od který začlo počítání...ale ta jednička, která jí dala všechno...lásku, vášeň, pocit bezpečí, nový úhel pohledu na všechno možný a pak zmizela. Jen jeho doopravdy milovala, i když byla ještě mladá, ale věděla to, všichni to věděli.....Dívali se na sebe a ona ho políbila, pak se otočila a s jeho chutí na rtech vyskočila z okna...

5 komentářů:

  1. Suprově napsáno, tak, že se tomu dá lehce uvěřit.. na poslední řádce vykulený oči a nádech..
    ale "na špatným konci neni nic špatnýho, jen ten konec", takže proč ne.. u mě máš 9/10 bodů pračky whirpool a zvedlej palec k další tvorbě ;)

    OdpovědětVymazat
  2. konec moc dobrej! (katy)

    OdpovědětVymazat
  3. Není konec zbytečnej? Byla z toho vystrašená? Nebo už nechtěla dál takhle žít? Ale vždyť právě potkala toho pravého, tak proč by to dělala?

    A možná měla svůj život jen pečlivě naplánovaný.. ale o tom život neni.

    Doporučený film: Mr.Nobody (Pan Nikdo)

    Rada: Neplánovat, život si to stejně naplánuje podle sebe.. :( nebo :)

    OdpovědětVymazat
  4. neni to o planovani nebo v podstate jo...o strachu z toho, ze ten plan vyjde...o strachu, ze nektery veci jsou moc krasny na to, aby byly skutecny, takhle to vnimam ted...prvotni alegorie byla jina, ale to je jasny...a konec je nutnej, ne zbytecnej...resp v tu chvili byl nutnej :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ...a co když to pro ní bylo určitý zadostiučinění? Jakože "tak, už jsem dostala i toho svýho vysněnýho, už můžu umřít"?

    Protože kdyby byla živá, mohli by spolu začít žít..ale postupem času by se to mohlo zvrtnout, a ona si ho chtlěa pamatovat jako pana dokonalýho? To bych chápala :)

    Efka

    OdpovědětVymazat