Asi všichni víte, co znamená, když se řekne "z deště pod okap"....já to teď mám přesně naopak, už se na mě sice nevalí proud ledový vody z rezavý trubky, ale pořád mi prší na hlavu...jak já bych si přála teplý suchý bezpečný místo...myslím, že mi rozumíte...
Ale spíš asi ne...to teď zjišťuju čím dál častěji...říkám si "ha! konečně zas někdo, kdo mě chápe!" Jenže to se nedá poznat v rámci několika hodin (součet všech rozhovorů)...Vznikají pak ne zrovna trvanlivý iluze a je nepříjemný, když se náhle ztratí...Asi je to tím, že jsem v jádru stále optimista, i když zarytě tvrdím, jaký mi už byly uděleny rány a že nečekám nic pěknýho...Kecy, kecy...čekám, ale o to je horší, když to nepřichází a nebo možná jo...jenže jsem sice optimista, ale paranoidní...a co udělá paranoidní optimista, když mu přijde nečekanej balíček s neznámým obsahem, v lákávým obalu, co hezky voní? Rád by ho otevřel, protože v něm může bejt nádherný překvapení, který mu prosvítí celej den...ale radši to neudělá, páč by to mohla být i past a pud sebezáchovy jednoznačně přikazuje "nedotýkat se!"...trochu krkolomný a ne zcela přesný, ale třeba to někomu aspoň trochu přiblíží moje myšlenkový pochody...a nebo taky jen házím perly sviním a zas se zbytečně otvírám na blogu...ale o tom házení ví asi každej svý, tak nebudu moralizovat...
Mám zas nějakej vyjadřovací blok, nejde mi popsat, co mám na mysli a co mě trápí, zajímá, štve...Ale datlování je uklidňující...A moc a moc se těším, až nahodím umělou inteligenci, už je to potřeba jak z estetickýho, tak praktickýho hlediska...howg (snad se to tak píše)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat