Slož mi zase origami
Na lavičce pod hvězdami
Já umím jenom čapku z papíru
A trochu slevit ze svejch manýrů
Kvůli Tobě...
Z výletu noční tramvají
Se ale duše nenají
Tělo ještě víc hladoví
Jdu o dům dál!
Kam? Kdo to ví?
Vlastně zase o kus zpátky
I velký holky věří na pohádky
O princi s čistejma očima
Špatně to končí, krásně začíná
Kvůli Tobě...
Poznáš se?
Chceš to vidět?
Jseš prase?
Budeš se stydět?
Mlč! Vžyť jsem zas smutná!
Mluv! Ať víš, jak chutnám...
Ty...A Ty taky...Možná trochu...
Poznámka autorky: Ať si zkušený meziřádkový čtenář najde, co je třeba...A když si myslíte, že víte, o čem píšu, tak skoro vždycky víte jen půlku...A nezkušený maziřádkový čtenář? Ať se učí! Bude se mu to hodit...A nebo taky ne...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Hezký! I like it! Ten erotický nádech v tom není vůbec cítit.. vůůůbec ne :)
OdpovědětVymazatSnad to vidím alespoň "napůl".
Že ne? taky si myslím :-D A taky bych řekla, že jsi jeden z mála, co by mohli pochopit obě ty roviny, ale kdo ví...
OdpovědětVymazat