Kos maj lyriks gata bít tša ap!

Prosím Vás, nenechte se odradit názvem, má mít nabuzující efekt...páč čím blbější, tím víc čtenářů, to praví zkušenost. V posledním komentu zaznělo přání na vložení poezie nebo povídky...Povídkování mi poslední dobou moc nejde, nikdy nedotáhnu děj do konce, páč je všechno kolem mě tak nějak otevřený a to se odráží zákonitě i v tvorbě...Ale básnění je jednodušší...Takže asi tak...

Nedívej se na mě takhle hluboce
Vyvolává to jen klamný emoce
Nedávej mi radši pusu na čelo
Tvý lásky by se mi pak zachtělo
Nedrž mě za ruku, když padne černá tma
Budu toužít být chvíli jenom Tvá
Nechtěj vědět, proč jsem smutná, jak se mám
Budu chtít zkusit, jak chutnáš, však se znám
Nechval mi účes, netvrď, že mi sluší
Něžný melodie zní pak v mejch uších
Dík za trochu respektu, úcty i něhy
Ach kde jsou ty loňský sněhy

O jeden řádek níž...

Dík, žes mě naučil jen na zemi stát
V oblacích nelítat, nic nedávat znát
Navenek mlčet, když uvnitř křičím
Dělat, že zvládám, netrápím se ničím
Neřešit, když život se moc nedaří
Slzy nenápadně skrývat v polštáři
Spokojit se s málem, když aspoň to dáš
Doufat, že mě chápeš a dobře znáš
Teď už vím jistě, že to tak fakt není
To pěkný však nespadne v zapomnění

Ale jsou tu jiní, co se i teď činí...

Jsi vždycky se mnou, když cítím se sama
Hodně malá holka, trochu zralá dáma
Víš jak poznat, co mě právě trápí
Ať škola, móda, budoucnost či chlapi
Někdy zapomínáš, že jsem křehká duše
Kritiku pereš do mě jako z kuše
Umíš mě vždycky rychle rozesmát
Od Tebe ráda slyším: "Mám Tě rád"

Jsem asi moc přímá, to nahání strach
Už mě nebavilo mluvit v hádankách
Každý ať si vezme, co na něho sedí
Koho to nebere, ať si svýho hledí
Básně mi zas tolik práce nedají
Talent a nestálost se těžko zatají
Snad chápete, co tím chci říct
V podstatě všechno a taky nic

Jen vážně nevážne o tom, co mě žere
Občas se to ven zkrz prsty dere
A tak píšu, píšu, píšu
A je to na pí*u, pí*u, pí*u
Ale jsem štastná, že Vás mám
Jsme všichni spolu a každej sám

A pak taky srdíčka, kurva hlavně srdíčka <3<3<3!!! (já vím, že opakovaný vtip není vtipem, ale mě to bere :-D)

Pubertální básnění

Nejsem žádný bloggerský začátečník...Už během mé teenagerovské éry jsem vášnivě blogovala a připadala si u toho vskutku veledůležitá...Pak jsem si dala několikaletou pauzu, ale teď jsem, jak doufám všichni víte, už nějaký ten pátek zase zpět! Ovšem napadlo mě, že by Vás mohla pobavit ukázka z mé dávné internetové tvorby. Samotnou mě zaskočilo, jak aktuální pro mě tyhle veršovánky v podstatě zase jsou...Asi nemá cenu obcházet tu okolo horký kaše a raději sem ty rýmovačky rovnou šoupnu, snad se u toho pobavíte a nebo z Vás třeba vykřešu aspoň malou jiskřičku obdivu, páč jsem to všechno splodila asi tak ve věku patnácti let a úplný sračky to kupodivu nejsou...Někdo takto třeba zavzpomíná na doby, kdy byl mnou obdivován a milován a někdo se bude jen plácat do čela, to je fuk...tady to máte...

Kočičí zlato

Dlouhé nohy
Vosí pas
Zlaté vlasy
Sexy hlas
Rtíky jako růže květ
Zkrátka radost pohledět

Možná by se mohlo zdát,
že každého může mít.
Smím Vám malou radu dát?
Zkuste si s ní promluvit!

Co slovo, to překvapení
Prázdná hlava, nic v ní není

Na krásu se všichni rádi chytí
Ale není vždy zlato, co se třpytí!


Malina

Mít rád, co to znamená?
Možná chlapec bez jména
Žena prací znavená
Jehla v seně ztracená
Roztrhaná halena
Voda bahnem zkalená
Víčka pláčem slepená

Vím, odpověď není jediná
Chci líbat Tvá ústa sladká jak malina
Ty nejspíš myslíš na jinou
Já dál se chci dusit tou malinou...

Chci...

Chci všechno
Nemám nic
Chci slunce
Svítí měsíc
Chci lásku
Jsem sama
Chci sex
Jsem panna
Chci prachy
Jsem chudá
Chci se bavit
Je tu nuda
Chci zahnat hlad
Nemám čím
Chci se smát
Nemám s kým
Chci se schovat
Nevím kam
Chci bojovat
Nezvládám
Nedokážu
Neumím
Nesmím
Nejdu dál...

Tak to je pro tentokrát vše...nechala jsem je v původním znění, naprosto beze změn a opravdu by mě zajímal Váš názor :-) Je na mý tvorbě vidět po letech nějaký zlepšen nebo posun? Líbí se Vám to? Je to naivní?

Perlička na dně

Asi všichni víte, co znamená, když se řekne "z deště pod okap"....já to teď mám přesně naopak, už se na mě sice nevalí proud ledový vody z rezavý trubky, ale pořád mi prší na hlavu...jak já bych si přála teplý suchý bezpečný místo...myslím, že mi rozumíte...
Ale spíš asi ne...to teď zjišťuju čím dál častěji...říkám si "ha! konečně zas někdo, kdo mě chápe!" Jenže to se nedá poznat v rámci několika hodin (součet všech rozhovorů)...Vznikají pak ne zrovna trvanlivý iluze a je nepříjemný, když se náhle ztratí...Asi je to tím, že jsem v jádru stále optimista, i když zarytě tvrdím, jaký mi už byly uděleny rány a že nečekám nic pěknýho...Kecy, kecy...čekám, ale o to je horší, když to nepřichází a nebo možná jo...jenže jsem sice optimista, ale paranoidní...a co udělá paranoidní optimista, když mu přijde nečekanej balíček s neznámým obsahem, v lákávým obalu, co hezky voní? Rád by ho otevřel, protože v něm může bejt nádherný překvapení, který mu prosvítí celej den...ale radši to neudělá, páč by to mohla být i past a pud sebezáchovy jednoznačně přikazuje "nedotýkat se!"...trochu krkolomný a ne zcela přesný, ale třeba to někomu aspoň trochu přiblíží moje myšlenkový pochody...a nebo taky jen házím perly sviním a zas se zbytečně otvírám na blogu...ale o tom házení ví asi každej svý, tak nebudu moralizovat...
Mám zas nějakej vyjadřovací blok, nejde mi popsat, co mám na mysli a co mě trápí, zajímá, štve...Ale datlování je uklidňující...A moc a moc se těším, až nahodím umělou inteligenci, už je to potřeba jak z estetickýho, tak praktickýho hlediska...howg (snad se to tak píše)

Behind my eyes

Mám pyžamo, spáchala jsem hygienu, vyčistila jsem si chrup, chtěla jsem jít spát...Ale nějak mi to nejde, sedím a přemýšlím. Představte si, že máte blízkého kamaráda a neméně blízkou kamarádku. Oba Vás dobře znají. Oba požádáte o radu v nějaké osobní záležitosti a každý z nich tvrdí něco úplně jiného. A Vy jste zas na začátku, protože si vážíte obou názorů....Aaarrrghhghghhh...život by byl mnohem jednodušší, kdybych věděla, co chci...Já ale pořád jen vím, co nechci a to nestačí, když je člověku 22.

Včera jsem viděla něco, co jsem vidět nechtěla. Teda asi...Já mám totiž ohromnou fantazii a často věci domýšlím tím nejhorším možným způsobem. Ale jde o to, že i kdyby se ten nejstrašnější scénář potvrdil, tak by mi to mělo být jedno. A zajímavý fakt je, že mi to nejspíš opravdu jedno je. Jenže zvyk je železná košile a ta se těžko sundavá, když Vám s tím nemá kdo pomoct. Tak a teď jsem zvědavá, kdo z Vás tuhle metaforu pobral...Chci si místo těžký zbroje oblíknout bavlněný šaty a lítat po pláži dole bez. Další metafora! Prosím, řekněte, že mě chápete! Vždyť se za tím neskrejvá nic složitýho. Jen to nechci říct přímo, ztratilo by to ten glanc!

Takže asi tak, teď když jsem se Vám takhle svěřila, se mi snad už bude líp usínat. A možná třeba ne. Když zavřu oči, vidím oči...Jenže modrá a fialová se ve tmě těžko rozeznává (zelená a hnědá jakbysmet). Další metafora! Jen jedno je jistý...Čistý nejsou!

Asociace Vol2

Nejvyšší čas se vypsat a pak vyspat a pak se vyspat s někým! :-D Ne, to byl jen takový trapný vtípek na úvod. Když já mám dneska zvláštní náladu. Je mi hezky jako už dlouho ne. Ani nevim proč...Nebo asi jo...Ale říkám si: "NeNe!" Protože vim, že kdyby to někdo věděl, řekl by mi: "NeNe!" Trochu zamotaný a hodně hloupý. Rozumíme si?
Budu asi psát zas takový jakoby asociace. Mám sice v hlavě jednu hlavní (hlavní jako nejdůležitější a ne proto, že je v hlavě...ale zajímavá slovní hříčka jen tak mimochodem :-)) myšlenku, ale tu asi není radno sdílet, aspoň zatím...V posledních několika týdnech jsem poznala poměrně dost nových lidí...a jsem ráda...až mě to samotnou udivuje...Sice se říká "neopouštěj staré věci/lidi pro nové" Ale jsou výjimky, kdy je to rozumnej a správnej krok a ten jsem udělala. Zní to poněkud pateticky a fatálně, že jo? Ale znalý čtenář už ví, že to je prostě můj styl. Mám trochu sklony k pohužívání hyperbol...Nikoho jsem neopustila pro deset dalších...Jen jsem prostě svůj volnej čas rozložila mezi víc lidí a pomohlo mi to za pomenout na člověka, kterej nechtěl svůj volnej čas už trávit se mnou. Jednoduché manažerské řešení, pan docent doktor profesor nebo co ten Pudil vlastně je, by ze mě měl určitě radost!
Tak a teď další nápad...Nemám ráda slečny, co manipulujou s mladíky, kteří je obdivují, zbožňují, balí, chtějí...však víte...teda jasně, že to tak trochu děláme všechny...Ale štvou mě všechny, které to dělají nadměrně a vůbec se za to nestydí! Tak a máte to, vy mrchy! Teď jsem vám to nandala! Jo a stále platí, že je třeba dávat si pozor na ženy s úzkými rty! Opakovaně se mi to napříč mým životem potvrzuje zas a znova!
Miluju svoje kamarádky! S tímto už se opakuju, ale mám potřebu opět zdůraznit, jak úžasné mladé ženy to jsou! Přeju jim všem do jedné hodně štěstí! Ony ví, jaký štěstí mám na mysli...není to ledajakej gudlák, co sáhne na každýho troubu!
Poslední asociace...Na závěr by to chtělo něco extra...Takže...Koupím si rudou rtěnku a vůbec mi nevadí, že se to chlapům v mým okolí nelíbí!
Jo a opět všem mužům, co si přečtou tenhle článek, posílám pusu! (MámŠtědrýDen!!!!)
Tramtadadáááá...zvonec a konec!

Jaro? Ale kdeže! Já mám totiž kapsu plnou slunečního svitu!

Mám tu rozespsanej koncept článku "Zpívejte si se mnou Vol2" starej asi dva týdny. Chtěla jsem tam šoupnout Someone like you od Adele, 24 hours od Joss a řadu dalších o nešťastný nenaplněný lásce. Však ty songy znáte. Chlap byl trouba, nevěděl, co si s tou ženskou počít, tak si nepočínal radši nijak. Ona z toho byla nešťastná a tak zpívá a lidi při jejím sólíčku zamačkávají slzy. Je to dojemný a celý davy romantickejch duší v tom vidí svůj příběh a říkaj si: "Ona zpívá o nás!" Spousta těchhle nešťastně zamilovanejch slečen si v duchu představuje, jak právě tenhle nádhernej hudební kousek zapěje před početným publikem, bude krásně oblečená a okouzlující a když se střetne očima s NÍM (onen vyvolený muž samo sebou stojí přímo pod pódiem a obdivně a dojatě k ní vzhlíží), on vyskočí, zadívá se jí hluboko do očí, stiskne jí ruku a nedočkavě ji políbí. Publikum tleská, šílí, slzy štěstí tečou proudem a prostě je to hepáč jak blázen. A tak si ty slečny a možná i mladíci pouštěj podobný romantický songy stále dokola, v hlavě si přehrávaj tuhle dechberoucí přeslazenou scénku, doufaj, že se to nedějě jen v americkejch filmech, spotřebujou desítky i stovky papírovejch kapesničků a....a to je asi všechno. Je to na prd. Velká fantazie a přehnanej optimismus jsou v těchhle situacích nejbrutálněší zabijáci zdravýho rozumu. V týhle "životní fázi" tedy doporučuju spíš přepnout na vypatlávací songy, který jsou o ničem, postrádaj příběh a citový tematiky se ani lehce nedotýkají. Lepší se si pustit zhulenýho týpka, co zpívá cosi o nějaký kytce a s touhle hudbou v uších vyrazit na procházku a nebo ještě líp! Vyrazit na procházku někam, kde bude božský ticho a o hudební doprovod nyní již pouze lyrických a nikoliv epických životních momentů, se postarají leda tak ptáčkové v korunách opadávájících stromů. Tak já jdu, ahoj! :-* PS: zpívejte si se mnou Vol2 v dohledný době nebude...protože básně skládám a publikuji hlavně v období smutku, nejistoty a nevyrovnanosti...obvykle sice tvrdím, že období vonící nadějí je jaro...ale jestli on to nebude spíš podzim? stromy shodí starý listí, nějakou dobu budou takový polovičatý a smutný, ale i tohle má přece svůj účel...chápete, co tím chci říct? Ne? nevadí! pěkný den :-P

Rychlovka

Nalejme si čistýho vína
Je to všechno tvoje vina
Tohle bych prej měla říct
Tak radši neříkám nic

Kouzlo okamžiku
Je mocnější
Než síla zvyku
Ta mě konejší

Píšu, když jsem smutná
Tak dnešní večer chutná

Hořkosladce a slaně...
Jako slzy...
Díky Bohu za ně!
Tak čau brzy