Natěšená

Musí mu toho tolik říct!!!...Jak jí chyběl a že se na něj těšila. Že by si chtěla konečně obarvit vlasy na zrzavo a taky, že poprvé pila absinth, že jí nechutnal, takže se zakuckala a všichni se smáli. A jak se opila! No ještě, že ji neviděl! Ale stejně je hlavní, že už je tady...Tolik jí scházel...A kam půjdou? Moc ráda by zkusila tu novou indickou restauraci, ty jejich koření prý působí afrodiziakálně a noc se rychle blíží..A co zítra? V televizi říkali, že má být teplo, mohli by si zajet na výlet, protože tatínek jí půjčil auto. Třeba na nějaký hrad...Miluje staré hrady! Jsou tak tajemné, vždycky toužla spatřit ducha, ale ti se po hradbách přes den asi neprocházejí. Nebo radši nějaký úplně jiný program? Nevadí...Můžeme strávit celý den v posteli, lednička prázdnotou rozhodně nezeje a filmů má v kompu taky spoustu...Hlavně, že budou spolu, to je nejdůležitější...Nesmí zapomenout vyřídit pozdrav od maminky....Už aby tu byl...Nemůže se dočkat, až pohladí jeho hebké vlasy, tolik mu je závidí. Tak husté a lesklé. A co teprve až se po tolika dnech zas políbí, už při té představě jí rosolovatí kolena a jak voní! Hmmmmm...
"píp, píp" SMS: "ahoj, zítra nepřijedu, vlastně nikdy nepřijedu.je konec. promiň.Roman"


No je to vlastně o ničem a přece je to opět částečné pokračování úvahy o lásce...Je v tom kousek osobní zkušenosti, ale jen malililinkej, uvidí ho jen vyvolení. Což jsou vlastně oba dva, co čtou tenhle blog :-D možná by to chtělo doladit konec, resp by to chtělo napsat vůbec nějaký konec, ale nemám čas ani náladu. Takhle nějak to přece je...Nepářem se s lidma, který nás mají rádi, protože víme, že nás budou mít rádi dál, tak co? jak prosté, milý Watsone, jak prosté...Je mi nějak divně, zítra dvě zkoušky, znalosti ne sice nulové, ale kdo ví, jestli dostatečné, motivace minimální a nálada zas taková mrazivá...Chtělo by to odstranit to sklo, sundat ten závoj, ten polštář nasáklej slzama, co mě dusí...Ale stejně Vás miluju, přátelé...A opilá nejsem, aspoň ne alkoholem...ale žitím tady a teď...