Ohlednutí za akademickým rokem 2009/10 :-D

Já vím, že ten nadpis zní jak titulek článku na hlavní stránce naší školy, ale perfektně se hodí k tomu, o čem bych chtěla psát. Druhák na vejšce pro mě byl totiž hodně důležitej a přínosnej. V hlavě mu říkám rok "dávání druhých šancí". Zní to vznešeně, co? jde ale o to, že dřív jsem fakt hodně dávala na první dojem...Pokud moje zážitky s nějakým člověkěm nebyly hned ze začátku zrovna nejlepší, tak jsem se tý osobě radši vyhýbala a měla jsem ji ve svým pomyslným seznamu v kolonce "je mi volnej" nebo dokoce "nesympatickej"...Jenže to není zrovna nejlepší, však nás o tom učila i paní Hiršová na psychologii...Ten předmět ani kantorku zrovna dvakrát nemusím, ale je to pravda...zkrátka jsem na ten první dojem kladla až moc velkej důraz. Ale co osud nechtěl nebo spíš chtěl...Zavál mě do situací, kdy jsem přesně s těma "nesympatickejma" nebo "volnejma" tak nějak nedobrovolně dobrovolně začala trávit víc času...A prostě jsem chtě nechtě musela změnit názor...
Dřív jsem byla člověka schopna odsoudit za to, že se rád a hodně napil něčeho ostřejšího, ubalil si zelenou zlobivou trubičku nebo měl prostě trochu zvláštní názory...pravda...ani teď se mi nelíbí, když se musím bavit s blekotajícím ožralou nebo vyhulenou tlamou, ale dost jsem posunula hranice toho posuzování a odsuzování a jsem za to ráda. Taky už vím, že to, že na vás někdo "divně kouká" nemusí znamenat nic špatnýho...Protože toho člověka zkrátka neznám a je dost dobře možný, že tohle je jeho úplně normální pohled a co si budeme povídat, já taky nemám zrovna nejmilejší kukuč na světě :-)
No co ještě dodat? Prostě jsem k sobě pustila blíž lidi, který jsem si z bezpečnostních důvodů držela dál od těla...V některých případech se to ukázalo jako dobrá volba a získala jsem tak nové když ne přátele, tak určitě skvělé kamarády...V některých případech se to ukázalo ne vyloženě jako chyba, člověk má litovat jen toho, co neudělal...Ale spíš jako zbytečnost, protože jsou i tací, kteří s "druhejma šancema" neumí zacházet nebo je možná ani nechtějí dostávat, ale to nevadí, každej jsme nějakej. Když si to tak po sobě čtu, tak zjišťuju, že zas pořád chodím kolem horký kaše a vlastně jsem se vůbec nedostala k jádru věci. Ale já myslím, že pokud si to přečte někdo z těch, o koho se vlastně jedná, měl by se v tom poznat a snad by ho to mohlo potěšit...A někdy docházelo k vyloženě vtipným situacím: "hele...víš, co jsem si o tobě vždycky myslela?"..."ne, nevim"..."!!??...--!!"..."cože, jako fakt? tak to je teda mazec, jak tě to napadlo?"...následuje salva smíchu...no nic, kdo nezažil, nepochopí...Ale někdy může být i krásný vědět, že jste se v někom spletli... A přesně to si teďka říkám...Častěji než kdy dřív mě napadají myšlenky typu: "nikdy bych neřekla, že zrovna s tím a tohle a taky tamtou budu budu chodit na kafe, pivo, oběd, parkovou vodnici" a ejhle ono to jde a dokonce moc dobře a aby toho nebylo málo, začalo to nedávno a do toho se přihrnou prázdniny a těžko překonatelný vzdálenosti a zas mi bude chybět víc lidí než minulej rok...Nutno ovšem podotknout, že už ty prázdniny potřebuju jako sůl...Chci si odpočinout nejen od školy, ale abych tak řekla i "sama od sebe"...
Jak říkavaly už naše babičky "co oči nevidí, to srdce nebolí", takže mi spousta olidiček bude sice chybět, ale do jistý míry mi odloučení od... no prostě odloučení, určitě udělá dobře...Kurník šopa, zas jsem se dostala úplně někam jinam, než jsem chtěla...takže to pro jistotu utnu...asi radši...Ale hlavní myšlenka je jasná, ne? :-) Tak mě ještě napadá, že ten nadpis ve výsledku ke článku vůbec nepasuje, ale snad se někdy dokopu k tomu skutečnýmu ohlédnutí za akademickým rokem 2009/10, mohlo by to být zajímavé...