Víš?

Jsi plevel na mý dokonalý zahradě, ale ten, co krásně voní. Jsi oltář plnej černejch svíček, mezi nima dva růžový sloni. Jsi kyselá okurka na lahodnym chlebíčku, ty víš, že je nemam ráda. Jsi slunce, kterýmu se nastavim a ono mi spálí záda. Jsi lokální mrak nad mojí hlavou a průzračný jezírko, kde pirani plavou. Jsi skvrna od vína na bílý košili, krásný graffity, co deště ještě nesmyly. Napínavá knížka bez poslední stránky, pouť odkud zmizely všechny pěkný stánky. Třešeň, co roste vysoko a já na ni nedosáhnu. Šperk, na kterej nemám a moc po něm prahnu. Jsi temnej zvuk, co mě v noci straší. Jsi výstřel, co mýho koně splaší a já spadnu...vidíš? chci tě a nemůžu tě mít. Slyšíš? nechci tě a nedokážu tě opustit..

Vím, že to není slibovaný pokračování článku o lásce...ale tak napůl možná jo...možná je to jeden z těch textů, co je není radno zveřejňovat, ale já chci, nepsala jsem to ani na papír, prostě mě to napadlo, když jsem otevřela tohle okno...možná je to znamení...těžko říct, ale dneska je mi smutno a mám aspoň pocit, že když už nic moc není podle mých představ, tak jsem aspoň dala dohromady pár pěknejch rýmů...rytmus nic moc, toho jsem si vědoma...ale tak nejsem žádnej profík, jen holka, co šílí ze statistiky a nejen z ní...