Klepání na Pekelnou bránu

Až umřu, vydám se jako soudný člověk, který si je vědom všech svých chyb a prohřešků, vstříc peklu. Až dorazím do cíle, zastaví mě zřízenec: "Slečno! Co tu sakra děláte! Vás ja pustit dál nesmím!"...To mě zarazí: "Ale já tam přece patřím!"...On odpoví: "A to jste jako vzala kde? Víte, jakej bych měl průšvih, kdybych Vám otevřel tyhle dveře? Koukejte se otočit a pěkně si po támhletěch třyptivejch schodech vyhopkejte nahoru a zaklepejte na Nebeskou bránu, už na Vás čekají.."...Ztvrdnou mi rysy jako vždycky, když jsem nervózní: "Vy mi nerozumíte, já tam musím! Většina mých přátel už tam je nebo sem brzy dojdou. Co si bez nich na věčnosti počnu a co si počnou oni beze mě?"..."Na to jste ale měla myslet dřív, než jste se stala tak dobrým člověkem!"...Pak se ke mně nakloní a spiklenecky mi pošeptá: "Když řeknu že Ryan, Brad, James, Jason...Co se Vám vybaví?"..."Moji idolové z mladých let?"..."ANO! A každý z nich byl milující otec, odpouštějící přítel, starostlivý ctnostný člověk...A všichni tam nahoře chodí jen v bederních rouškách z obláčku..." A já mu slušně poděkuji, rozloučím se a vydám se nahoru...Protože si uvědomím, že posmrtnou odměnou nám bezelstným hodným blbečkům totiž nebude nekonečný sex s andělskými krasavci, hojnost všeho, co jsme si kdy odříkali...Ale hlavně fakt, že tady už můžem na vždycky myslet jen a jen na sebe....

Kos maj lyriks gata bít tša ap!

Prosím Vás, nenechte se odradit názvem, má mít nabuzující efekt...páč čím blbější, tím víc čtenářů, to praví zkušenost. V posledním komentu zaznělo přání na vložení poezie nebo povídky...Povídkování mi poslední dobou moc nejde, nikdy nedotáhnu děj do konce, páč je všechno kolem mě tak nějak otevřený a to se odráží zákonitě i v tvorbě...Ale básnění je jednodušší...Takže asi tak...

Nedívej se na mě takhle hluboce
Vyvolává to jen klamný emoce
Nedávej mi radši pusu na čelo
Tvý lásky by se mi pak zachtělo
Nedrž mě za ruku, když padne černá tma
Budu toužít být chvíli jenom Tvá
Nechtěj vědět, proč jsem smutná, jak se mám
Budu chtít zkusit, jak chutnáš, však se znám
Nechval mi účes, netvrď, že mi sluší
Něžný melodie zní pak v mejch uších
Dík za trochu respektu, úcty i něhy
Ach kde jsou ty loňský sněhy

O jeden řádek níž...

Dík, žes mě naučil jen na zemi stát
V oblacích nelítat, nic nedávat znát
Navenek mlčet, když uvnitř křičím
Dělat, že zvládám, netrápím se ničím
Neřešit, když život se moc nedaří
Slzy nenápadně skrývat v polštáři
Spokojit se s málem, když aspoň to dáš
Doufat, že mě chápeš a dobře znáš
Teď už vím jistě, že to tak fakt není
To pěkný však nespadne v zapomnění

Ale jsou tu jiní, co se i teď činí...

Jsi vždycky se mnou, když cítím se sama
Hodně malá holka, trochu zralá dáma
Víš jak poznat, co mě právě trápí
Ať škola, móda, budoucnost či chlapi
Někdy zapomínáš, že jsem křehká duše
Kritiku pereš do mě jako z kuše
Umíš mě vždycky rychle rozesmát
Od Tebe ráda slyším: "Mám Tě rád"

Jsem asi moc přímá, to nahání strach
Už mě nebavilo mluvit v hádankách
Každý ať si vezme, co na něho sedí
Koho to nebere, ať si svýho hledí
Básně mi zas tolik práce nedají
Talent a nestálost se těžko zatají
Snad chápete, co tím chci říct
V podstatě všechno a taky nic

Jen vážně nevážne o tom, co mě žere
Občas se to ven zkrz prsty dere
A tak píšu, píšu, píšu
A je to na pí*u, pí*u, pí*u
Ale jsem štastná, že Vás mám
Jsme všichni spolu a každej sám

A pak taky srdíčka, kurva hlavně srdíčka <3<3<3!!! (já vím, že opakovaný vtip není vtipem, ale mě to bere :-D)

Pubertální básnění

Nejsem žádný bloggerský začátečník...Už během mé teenagerovské éry jsem vášnivě blogovala a připadala si u toho vskutku veledůležitá...Pak jsem si dala několikaletou pauzu, ale teď jsem, jak doufám všichni víte, už nějaký ten pátek zase zpět! Ovšem napadlo mě, že by Vás mohla pobavit ukázka z mé dávné internetové tvorby. Samotnou mě zaskočilo, jak aktuální pro mě tyhle veršovánky v podstatě zase jsou...Asi nemá cenu obcházet tu okolo horký kaše a raději sem ty rýmovačky rovnou šoupnu, snad se u toho pobavíte a nebo z Vás třeba vykřešu aspoň malou jiskřičku obdivu, páč jsem to všechno splodila asi tak ve věku patnácti let a úplný sračky to kupodivu nejsou...Někdo takto třeba zavzpomíná na doby, kdy byl mnou obdivován a milován a někdo se bude jen plácat do čela, to je fuk...tady to máte...

Kočičí zlato

Dlouhé nohy
Vosí pas
Zlaté vlasy
Sexy hlas
Rtíky jako růže květ
Zkrátka radost pohledět

Možná by se mohlo zdát,
že každého může mít.
Smím Vám malou radu dát?
Zkuste si s ní promluvit!

Co slovo, to překvapení
Prázdná hlava, nic v ní není

Na krásu se všichni rádi chytí
Ale není vždy zlato, co se třpytí!


Malina

Mít rád, co to znamená?
Možná chlapec bez jména
Žena prací znavená
Jehla v seně ztracená
Roztrhaná halena
Voda bahnem zkalená
Víčka pláčem slepená

Vím, odpověď není jediná
Chci líbat Tvá ústa sladká jak malina
Ty nejspíš myslíš na jinou
Já dál se chci dusit tou malinou...

Chci...

Chci všechno
Nemám nic
Chci slunce
Svítí měsíc
Chci lásku
Jsem sama
Chci sex
Jsem panna
Chci prachy
Jsem chudá
Chci se bavit
Je tu nuda
Chci zahnat hlad
Nemám čím
Chci se smát
Nemám s kým
Chci se schovat
Nevím kam
Chci bojovat
Nezvládám
Nedokážu
Neumím
Nesmím
Nejdu dál...

Tak to je pro tentokrát vše...nechala jsem je v původním znění, naprosto beze změn a opravdu by mě zajímal Váš názor :-) Je na mý tvorbě vidět po letech nějaký zlepšen nebo posun? Líbí se Vám to? Je to naivní?

Perlička na dně

Asi všichni víte, co znamená, když se řekne "z deště pod okap"....já to teď mám přesně naopak, už se na mě sice nevalí proud ledový vody z rezavý trubky, ale pořád mi prší na hlavu...jak já bych si přála teplý suchý bezpečný místo...myslím, že mi rozumíte...
Ale spíš asi ne...to teď zjišťuju čím dál častěji...říkám si "ha! konečně zas někdo, kdo mě chápe!" Jenže to se nedá poznat v rámci několika hodin (součet všech rozhovorů)...Vznikají pak ne zrovna trvanlivý iluze a je nepříjemný, když se náhle ztratí...Asi je to tím, že jsem v jádru stále optimista, i když zarytě tvrdím, jaký mi už byly uděleny rány a že nečekám nic pěknýho...Kecy, kecy...čekám, ale o to je horší, když to nepřichází a nebo možná jo...jenže jsem sice optimista, ale paranoidní...a co udělá paranoidní optimista, když mu přijde nečekanej balíček s neznámým obsahem, v lákávým obalu, co hezky voní? Rád by ho otevřel, protože v něm může bejt nádherný překvapení, který mu prosvítí celej den...ale radši to neudělá, páč by to mohla být i past a pud sebezáchovy jednoznačně přikazuje "nedotýkat se!"...trochu krkolomný a ne zcela přesný, ale třeba to někomu aspoň trochu přiblíží moje myšlenkový pochody...a nebo taky jen házím perly sviním a zas se zbytečně otvírám na blogu...ale o tom házení ví asi každej svý, tak nebudu moralizovat...
Mám zas nějakej vyjadřovací blok, nejde mi popsat, co mám na mysli a co mě trápí, zajímá, štve...Ale datlování je uklidňující...A moc a moc se těším, až nahodím umělou inteligenci, už je to potřeba jak z estetickýho, tak praktickýho hlediska...howg (snad se to tak píše)

Behind my eyes

Mám pyžamo, spáchala jsem hygienu, vyčistila jsem si chrup, chtěla jsem jít spát...Ale nějak mi to nejde, sedím a přemýšlím. Představte si, že máte blízkého kamaráda a neméně blízkou kamarádku. Oba Vás dobře znají. Oba požádáte o radu v nějaké osobní záležitosti a každý z nich tvrdí něco úplně jiného. A Vy jste zas na začátku, protože si vážíte obou názorů....Aaarrrghhghghhh...život by byl mnohem jednodušší, kdybych věděla, co chci...Já ale pořád jen vím, co nechci a to nestačí, když je člověku 22.

Včera jsem viděla něco, co jsem vidět nechtěla. Teda asi...Já mám totiž ohromnou fantazii a často věci domýšlím tím nejhorším možným způsobem. Ale jde o to, že i kdyby se ten nejstrašnější scénář potvrdil, tak by mi to mělo být jedno. A zajímavý fakt je, že mi to nejspíš opravdu jedno je. Jenže zvyk je železná košile a ta se těžko sundavá, když Vám s tím nemá kdo pomoct. Tak a teď jsem zvědavá, kdo z Vás tuhle metaforu pobral...Chci si místo těžký zbroje oblíknout bavlněný šaty a lítat po pláži dole bez. Další metafora! Prosím, řekněte, že mě chápete! Vždyť se za tím neskrejvá nic složitýho. Jen to nechci říct přímo, ztratilo by to ten glanc!

Takže asi tak, teď když jsem se Vám takhle svěřila, se mi snad už bude líp usínat. A možná třeba ne. Když zavřu oči, vidím oči...Jenže modrá a fialová se ve tmě těžko rozeznává (zelená a hnědá jakbysmet). Další metafora! Jen jedno je jistý...Čistý nejsou!

Asociace Vol2

Nejvyšší čas se vypsat a pak vyspat a pak se vyspat s někým! :-D Ne, to byl jen takový trapný vtípek na úvod. Když já mám dneska zvláštní náladu. Je mi hezky jako už dlouho ne. Ani nevim proč...Nebo asi jo...Ale říkám si: "NeNe!" Protože vim, že kdyby to někdo věděl, řekl by mi: "NeNe!" Trochu zamotaný a hodně hloupý. Rozumíme si?
Budu asi psát zas takový jakoby asociace. Mám sice v hlavě jednu hlavní (hlavní jako nejdůležitější a ne proto, že je v hlavě...ale zajímavá slovní hříčka jen tak mimochodem :-)) myšlenku, ale tu asi není radno sdílet, aspoň zatím...V posledních několika týdnech jsem poznala poměrně dost nových lidí...a jsem ráda...až mě to samotnou udivuje...Sice se říká "neopouštěj staré věci/lidi pro nové" Ale jsou výjimky, kdy je to rozumnej a správnej krok a ten jsem udělala. Zní to poněkud pateticky a fatálně, že jo? Ale znalý čtenář už ví, že to je prostě můj styl. Mám trochu sklony k pohužívání hyperbol...Nikoho jsem neopustila pro deset dalších...Jen jsem prostě svůj volnej čas rozložila mezi víc lidí a pomohlo mi to za pomenout na člověka, kterej nechtěl svůj volnej čas už trávit se mnou. Jednoduché manažerské řešení, pan docent doktor profesor nebo co ten Pudil vlastně je, by ze mě měl určitě radost!
Tak a teď další nápad...Nemám ráda slečny, co manipulujou s mladíky, kteří je obdivují, zbožňují, balí, chtějí...však víte...teda jasně, že to tak trochu děláme všechny...Ale štvou mě všechny, které to dělají nadměrně a vůbec se za to nestydí! Tak a máte to, vy mrchy! Teď jsem vám to nandala! Jo a stále platí, že je třeba dávat si pozor na ženy s úzkými rty! Opakovaně se mi to napříč mým životem potvrzuje zas a znova!
Miluju svoje kamarádky! S tímto už se opakuju, ale mám potřebu opět zdůraznit, jak úžasné mladé ženy to jsou! Přeju jim všem do jedné hodně štěstí! Ony ví, jaký štěstí mám na mysli...není to ledajakej gudlák, co sáhne na každýho troubu!
Poslední asociace...Na závěr by to chtělo něco extra...Takže...Koupím si rudou rtěnku a vůbec mi nevadí, že se to chlapům v mým okolí nelíbí!
Jo a opět všem mužům, co si přečtou tenhle článek, posílám pusu! (MámŠtědrýDen!!!!)
Tramtadadáááá...zvonec a konec!

Jaro? Ale kdeže! Já mám totiž kapsu plnou slunečního svitu!

Mám tu rozespsanej koncept článku "Zpívejte si se mnou Vol2" starej asi dva týdny. Chtěla jsem tam šoupnout Someone like you od Adele, 24 hours od Joss a řadu dalších o nešťastný nenaplněný lásce. Však ty songy znáte. Chlap byl trouba, nevěděl, co si s tou ženskou počít, tak si nepočínal radši nijak. Ona z toho byla nešťastná a tak zpívá a lidi při jejím sólíčku zamačkávají slzy. Je to dojemný a celý davy romantickejch duší v tom vidí svůj příběh a říkaj si: "Ona zpívá o nás!" Spousta těchhle nešťastně zamilovanejch slečen si v duchu představuje, jak právě tenhle nádhernej hudební kousek zapěje před početným publikem, bude krásně oblečená a okouzlující a když se střetne očima s NÍM (onen vyvolený muž samo sebou stojí přímo pod pódiem a obdivně a dojatě k ní vzhlíží), on vyskočí, zadívá se jí hluboko do očí, stiskne jí ruku a nedočkavě ji políbí. Publikum tleská, šílí, slzy štěstí tečou proudem a prostě je to hepáč jak blázen. A tak si ty slečny a možná i mladíci pouštěj podobný romantický songy stále dokola, v hlavě si přehrávaj tuhle dechberoucí přeslazenou scénku, doufaj, že se to nedějě jen v americkejch filmech, spotřebujou desítky i stovky papírovejch kapesničků a....a to je asi všechno. Je to na prd. Velká fantazie a přehnanej optimismus jsou v těchhle situacích nejbrutálněší zabijáci zdravýho rozumu. V týhle "životní fázi" tedy doporučuju spíš přepnout na vypatlávací songy, který jsou o ničem, postrádaj příběh a citový tematiky se ani lehce nedotýkají. Lepší se si pustit zhulenýho týpka, co zpívá cosi o nějaký kytce a s touhle hudbou v uších vyrazit na procházku a nebo ještě líp! Vyrazit na procházku někam, kde bude božský ticho a o hudební doprovod nyní již pouze lyrických a nikoliv epických životních momentů, se postarají leda tak ptáčkové v korunách opadávájících stromů. Tak já jdu, ahoj! :-* PS: zpívejte si se mnou Vol2 v dohledný době nebude...protože básně skládám a publikuji hlavně v období smutku, nejistoty a nevyrovnanosti...obvykle sice tvrdím, že období vonící nadějí je jaro...ale jestli on to nebude spíš podzim? stromy shodí starý listí, nějakou dobu budou takový polovičatý a smutný, ale i tohle má přece svůj účel...chápete, co tím chci říct? Ne? nevadí! pěkný den :-P

Rychlovka

Nalejme si čistýho vína
Je to všechno tvoje vina
Tohle bych prej měla říct
Tak radši neříkám nic

Kouzlo okamžiku
Je mocnější
Než síla zvyku
Ta mě konejší

Píšu, když jsem smutná
Tak dnešní večer chutná

Hořkosladce a slaně...
Jako slzy...
Díky Bohu za ně!
Tak čau brzy

Jde na mě léto

Otevři mi dveře, co vedou do léta

Slibuju, že budu něžnej poeta

Nastav mi zrcadlo, co odráží nebe

Slibuju, že v něm uvidím Tebe

Nalej mi víno, co voní jak Tvá kůže

Slibuju, že už mi nic nepomůže

To chci slyšet s čokoládou na jazyku

vychutnat si kouzlo toho okamžiku

Dívat se do očí, co neuměj lhát

Nechci jenom dávat, ale taky brát

Nesměj se

Už nejsem naivní

Čtu knížku

Je spousta pravdy v ní

A ani se o to nesnaží

Stačí pár desítek kilo závaží*

A budu zase s tebou, ale sama

Tak to bylo, je a bude s náma

Právě čtu knížku od Roberta Henleina. Jmenuje se "Dveře do léta", je to sci-fi (*pro cestování časem je nutný vyvažovat hmotnost přesouvanýho objektu). Ale takový to hodně "lidský", jestli chápete, co tím myslím. Kromě robotů a cestování časem zachycuje i zklamání, lásku, přátelství atakdál. A když jsem si na chvilku potřebovala z postele, kde hltám písmenka, odskočit ke kompu, napadla mě tahle veršovánka. Taky je to trochu sci-fi a taky je to trochu o pocitech. Kdyby se mě náhodou někdo ptal, jak mi je...tak asi nějak takhle...ptám se sama sebe, jestli se naděje a totální apatie můžou vzájemně doplňovat? a přijde mi, že zase trochu magořim, ale docela mile...asi přestanu říkat "jde na mě jaro" a začnu spíš používat "jde na mě léto"...Je ve mně bouřka a sluníčko a mlha a rosa a vánek a horko...

Trochu retro...retrospektiva...

Slož mi zase origami
Na lavičce pod hvězdami
Já umím jenom čapku z papíru
A trochu slevit ze svejch manýrů
Kvůli Tobě...

Z výletu noční tramvají
Se ale duše nenají
Tělo ještě víc hladoví
Jdu o dům dál!
Kam? Kdo to ví?

Vlastně zase o kus zpátky
I velký holky věří na pohádky
O princi s čistejma očima
Špatně to končí, krásně začíná
Kvůli Tobě...

Poznáš se?
Chceš to vidět?
Jseš prase?
Budeš se stydět?

Mlč! Vžyť jsem zas smutná!
Mluv! Ať víš, jak chutnám...

Ty...A Ty taky...Možná trochu...


Poznámka autorky: Ať si zkušený meziřádkový čtenář najde, co je třeba...A když si myslíte, že víte, o čem píšu, tak skoro vždycky víte jen půlku...A nezkušený maziřádkový čtenář? Ať se učí! Bude se mu to hodit...A nebo taky ne...

Kachna na sportovišti!

Sakra, já jsem vážně nějaká plodná! Co za tím je? Nevím, nevím...teda já vím, ale ani moji dva věrní čtenáři (haha stoupá to, stoupá) nemusí vědět všechno...Když já bych toho některým chtěla tolik říct, ale když dojde na lámání chleba, tak mlčím...Někde je chyba a až ji odstraním, budu konečně happy se vším všudy, teda doufám...
Měla jsem v plánu napsat jakýsi fejeton o sportu, ale dneska mě napadaj spíš úvahy o sexu...jenže tenhle blog čas od času čte i můj tatínek, tak Vás o to asi budu muset okrást, milí zlatí...To přežijete! Ale vážně...původní plán byl stvořit něco jako "na co myslím, když skáču" nebo "o čem mluvím, když mluvím o cyklistice", ale moje jediná myšlenka při skákání (kromě počítání a docházejícího dechu) by se dala shrnout do následující věty: "Díky Bohu za sportovní podprsenky!" a na kole jsem toho letos zatím moc neujela, tak si to nechám na později...
Ale moje cesta ke sportu je docela zajímavá. Resp ten proces zbavování se odporu ke sportu :-D kdo se mnou někdy v minulosti zažil tělocvik, ví, že nejsem sice úplný dřevo, ale ani žádnej nadanej atlet...Zařadila bych se mezi takovej horší průměr, teda v době německého gymnaziálního tělocviku, který tam oproti nám berou dost vážně...Dneska už bych si troufla vrhnout se mezi čistej průměr...Ale nezkoušejte mi házet míč, někdo by mohl přijít k úrazu...v nejlepším případě pouze já, v horším i nějaká nevinná oběť :-D Zajímavou roli v mé změně vztahu ke sportu hrály i cheerleaders...Díky týhle aktivitě jsem zjistila, že pravidelným tvrdým tréninkem se člověk dokáže celkem dostat do formy a i když jsem zdaleka nebyla žádná užasná tanečnice a akrobatka, tak jsem se tam naučila nestydět se tančit před lidma (ohromej pokrok od šlapání zelí na piškotékách) a taky něco o týmovým duchu...i když pravda, žádnou srdcovou členkou týmu jsem nebyla, ale aspoň už vím, co to obnáší a že to není zrovna špatnej pocit..."vííí áááár d fankííís d fankííís d grejtest tííím in táááun, jééés!" Tak nějak takhle jsme asi s dámičkama halekaly, ale to už je dávno, hodně dávno...pak jsem se aktivně dlouho ničemu nevěnovala...V prváku i ve druháku pro mě permanentka Univerzitního sportovního klubu byly peníze vyhozený do kanálu...Zlom nastal až ve třeťáku...Asi proto, že jsme bydlely s holkama na bytě, odkud to bylo blízko do školy i do fitka...A už to frčelo! Alpinning (nojooo, žadný lezení po majestátních horách, pouze šlapkání na pásu), zumba, aerobic...Pořád něco...Bylo prima slyšet, jak každej říkal "Jéééé, ty jsi nějak zhubla a tobě to sluší! ty cvičíš, viď?" Prvně v životě jsem chápala ty slečny, co se mořej v posilce jen kvůli postavě a ty týpky, co funěj jak dýchavičná lokomotiva, když zvedaj asi tak tíhu jedný Kačenky v každý ruce...I když blbost, posilku jako takovou nechápu doteď, je to takovej moc "účelovej" pohyb...nejvíc sexy svaly, jsou svaly z práce (tuhle hlášku jsem si osvojila, když jsem byla v dlouhodobém vztahu s mladíkem, jehož hrudník byl ptačí, lýtka jako moje a ramínka jako mého bratra...aaaaahahaha...) a je to kec! taky ráda omrknu namakanýho borce! pokud zvládne dát ruce k tělu, projít dveřma a nezobe žádný svinstva, tak je to samo sebou lepší než halda sádla nebo kostí :-D
Že zas ztrácím smysl a nit? ale to neva, já dneska večer zas jen měla potřebu psát a chtěla jsem to tentokrát pojmout trochu vesele, abych nepůsobila jako zádumčivá emařka pořád...Ještě bych mohla napsat o tom, jak jsem zkusila "jít běhat" a "bruslit", ale na ztrapňování bylo během dneška už dost prostoru :-D Ale jako bacha! Já umím lyžovat :-P nějak to přeháním se smajlama!
Závěry dneska žádný asi nevyplynou...zkouším se zas trochu hýbat, skáču přes švihadlo a dělám cviky na doporučení osobní trenérky, ale nejvíc se těším na to kolečko, na kolo a taky možná na koníčky letos...sport a pohyb je prostě fajn a abych ukojila sovu touhu mluvit o sexu, nejspíš to ukončím větou: "nejlepší sport je sex!"
Tak mucky muck, breberky! Hejbejte se, ať jste krásný a ve formě a každá nemoc je na vás krátká! jen bacha na nohy a ruce a jiné údy, občas se jim něco stane a to je na prd, jakožto novorozeně se zlomeninou nohy vím, o čem je řeč, haha :-D
Sakrááá, jak se to chystám ukončit, tak mě napadají další sportovní záležitosti, který bych sem mohla vměstnat...třeba vztahová typologie, podle oblíbeného sportu daného muže, pasivní sportování u telky nebo úspěchy mého bratra...ale asi bych měla jít fakt už spát, plácám, plácám a nic z toho...tak dobrou noc! nevím, jak vy, ale já si nechám zdát o naolejovaných špinavých zpocených atletech (vynechám skokany do výšky, moc vyčouhlý a hubený :-D)

Prostopášná rajda? kéž by!

Ano, opět musí zaznít obligátní "nevím, kde začít"...I když tentokrát možná trochu kecám, protože to vím úplně přesně...Vzpomněla jsem si, jak jsem několikrát zmínila, že na blog píšu, když jsem smutná a literární produktivita u mě znamená neštěstí a neklid v duši...A došlo mi, že je to celkem bullshit...Nepíšu proto, že jsem nešťastná, ale proto, že mě to baví...a spíš mám v některých chvílích tak přeplněnou hlavu, že mi zkrátka pomáhá vidět ty myšlenky napsaný a tím si to trochu srovnat, utřídít, vysvětlit...Nabízí se otázka, proč to sdílím? proč si to nenechám pro sebe, když jsou to moje osobní záležitosti? odpověď je snadná...to, co tu píšu, je jen zlomek z toho, nad čím ve skutečnosti uvažuju a je to většinou poměrně pečlivě vybranej zlomek, u kterýho doufám, že by mohl pomoct i nejednomu čtenáři pochopit různý věci nebo aspoň mě a nebo mě naopak nepochopit, to občas dělám schválně, jsem mrška zlobivá :-D A tohle bylo velice dlouhé souvětí, wau...
Mám za sebou pár moc příjemných dní, opravdu...seznámila jsem se s více či méně zajímavými i sympatickými lidmi, případně blíž poznala ty už známý...a řeknu vám, moji drazí...velice zajímavá a poučná zkušenost...ostatně jako vžy, když se někde kumuluje mladá studující inteligence, hihi...Zažila jsem pocity radosti, zklamání, zadostiučinění, překvapení, osvícení, pochopení... smála jsem se, plakala, pila, tancovala, no prostě jsem zas žila po několika týdnech totální nudy a společenský frustrace...
Sakryš, nějak jsem ztratila nit, protože jsem si od toho psaní na chvíli odskočila k jiným záležitostem...ale pokusím se vrátit k původním myšlenkám, který jsem tu chtěla nastínit...první je, že už nikdy o nikom neřeknu, že je to nesmělej trouba, jouda, stydlín, ňouma nebo fouňa atd. protože já jsem královna těchhle všech...víc asi nemá cenu to rozvádět, jen se tímto veřejně omlouvám všem, o kterých jesm nějak tak mluvila, i když ti, kterých se to týká, o tom stejně doteď nevěděli a možná se v tom někdo uvidí a bude se na mě zlobiti...ale jak říkám, já jsem ňouma korunovanej a nesaháte mi ani po kolínka! takže myšlenku č1 máme z krku, co dál?
Teď se budu opakovat, protože podobnou úvahu už jsem na blogu jednou rozváděla, ale okolnosti mi ji zas přivály do kebule...tentokrát ji pojmu ale trochu jinak, spíš mravokárně a poučně, než smutně a ufňukaně...my mladý jsme totiž šíleně tvrdohlavý...chcem zdolávat překážky, výzvy, barikády...všichni známe slavnou větu "dvakrát do stejný řeky nevstoupíš" a stejně se po hlavě vrháme do divokejch peřejí, ve kterých jsme se už nejednou málem utopili a pak nás museli křísit...skáčem tam, protože máme dojem, že jsme na dně zahlídli ten krásnej zlatej prsten, kterej jsme tam předtím ztratili, ale to se jen na slunci zatřpytila zátka od piva, kterou tam někdo hodil, tak pak sedíme na břehu, čumíme na ní a dostanem z toho na to pivko chuť a jdem se radši opít...ne, tak jasně, ža každej to prožívá trochu jinak a nemůžu to takhle generalizovat, ale podstata je asi těm chytřejším z vás jasná, co? Nejsem jiná...cesty, který si vybírám, nebývaj snadný...jsou na nich tyhle řeky i vysoký hory...stavět mosty je pěkná dřina a lezte si na skalnatý vrcholky v podpatkách a sukýnce...teď trochu míchám pátý přes devátý, ale v podstatě je to přesně takhle...život nám klade ty překážky a některý musíme zdolávat znova a znova jen proto, abychom se naučili, že se dají obejít!!! samozřejmě, že ten pocit triumfu, když tu řeku přeplavete nebo vyšplháte na ten vrcholek je někdy fakt úžasnej a dechberoucí...ale co když je na druhým břehu nudná nehostinná pustina nebo se shora díváte do údolí a vidíte jen, prach a špínu a pár ohlodanejch zvířecích kostí? (haha, jak přehnané) a máte to všechno jak na dlani a říkáte si, že to za to vůbec nestálo...chce to asi myslet víc dopředu nebo to asi ne, to je moje slabina, myslím dopředu až moc...ale možná to chce víc myslet hlavou a ne srdcem, případně jinejma orgánama...možná tu kecám zbytečně, možná jsem ta hloupá, co na tohle všechno musí přijít fakt už jen já a všichni jsou děsně rozumní a dospělí a já zas jen plkám a plkám a nikam to nevede...zkrátka bych si přála být víc racionálně založená, makám na tom a někdy se to daří...ale paradoxně v těch nejmíň vhodnejch situacích, kdyby pořádnej emoční průjem byl na místě...doufám, že vám stále neunikla souvislost...ale i kdyby jo, je to vlastně fuk...stejně jsem šťastná jako dlouho ne...neuspokojená, ale spokojená, jak kdosi o mně trefně poznamenal :-D teda více méně...ale spíš více, než méně a to je fajn...a vím, že ten článek je zas moc dlouhej a že to možná nikdo nebude číst a už vůbec ne komentovat...páč máte na práci jiný věci...studium, job, drahý polovičky, domácí mazlíčky, svý tělo, svý děti atd....ale stejně díky, za to, že jste! fakt! nekecám!

"Namaluj mi sluníčko" a historie, co se pořád opakuje

"Namaluj mi černý slunce do dlaně"

Zamrkala očima jak od laně.

"Namaluj mi zlatej měsíc někam na tělo

Tvojí lásky se mi zase zachtělo."

Nevěřte očím zastřenejm touhou

Nevěřte jim na minutu pouhou

Tyhle oči vždycky lžou

Nikdy vám pravdu neřeknou

...

To už tady kdysi bylo

Všechno se mi v jedno smylo

Tak radši ahoj a zase příště

Snad bude hodná, však víš...

Nepustí se, je příležitostný klíště

Toho se jen tak nezbavíš...

Komentář autorky nakonec..."nehledejte lva a raka tam, kde nejsou"

Je jaro, Jaro, JARO, JAAARO, JÁÁÁRO!

Wau! Už to bude skoro rok od vzniku tohohle blogu...Docela zajímavý téma k zamyšlení...Co je od tý doby novýho? Kam jsem se posunula? Páni a dámy...sakryš, toho je tolik!!! Mám za sebou pár nelehkých týdnů a výjimečně za ně nemůže žádnej chlap, ale škola...a dost nepříjemnejch lekcí v tomhle ohledu na mě ještě čeká, ale co už...to se nějak zvládne...I když...abych nekecala...páni kluci mi taky motaj kebuli... ne, že ne...Je zvláštní kolik toho člověk vidí, když odvrátí zrak od původního objektu svýho zájmu, kterej byl dlouhou dobu jedinej a ať se snažil, kdo se snažil, nepovedlo se mu odlákat pozornost...Je mi fajn, moc fajn...Sakra nějak ztrácím nit...nejsem vtipná vůbec, ze ne? a ty věty nějak podivně šroubuju...a pořád píšu tři tečky za sebou, takovej nevkus! Měla jsem v hlavě úžasnej metaforickej článek o tom, jak je těžký rozhodovat se, když máte dvě možnosti volby a obě jsou skvělý a nebo co dvě! tři nebo čtyři...ale můžete si nechat jen jednu z těch věcí...týdny chodíte po krámech a sháníte košili a žádná se vám nelíbí, tak prachy k tomu určený utratíte za party a za kosmetiku a za dárky pro jiný a pak najednou přijdete do oblíbenýho butiku a tam visej dvě, jedna hezčí než druhá a můžete si domů odnést jen jednu..a nebo obě, ale pár dní budete o hladu, takaže na vás pak obě košile začnou nepříjemně plandat...no tohle je jen stručně řečeno, ale od tohohle nápadu, resp od jeho hlubšího rozvádění jsem upustila...já košili nepotřebuju :-D no snad si z toho vezme každej, co potřebuje, a klidně i někdo něco, co nepotřebuje, ale chce nebo něco co nechce, ale potřebuje a v podstatě o tom neví ;-) pěkně zamotaná myšlenka, co? To je tím jarem...bláááznííím...Všudem kolem to bzučí a pučí a ve vzduchu je cítit naděje, že všechno bude nový a lepší...a tento rok vím, že to je pravda, cejtim to každým centimetrem svýho těla... Ale měla bych přehodnotit svou vztahovou typologii :-D i když teda stále trvám na tom, že holky s myšičkovejma "nijakejma" vláskama, roztomilým pršákem a výraznejma předníma zubama jsou mrchyyyyy! to je ozkoušený z dlouhodobýho pozorování! dávejte si na ně chlapi pozor, hlavně vy velmi hodní a přemýšliví ;-) A ještě něco bych chtěla říct. Nejsem drsná, nejsem nad věcí, nejsem ta cynická a ironická a egocentrická a cool a já nevím, co všechno, jak se před některejma z Vás snažím prezentovat. Je to jen taková ulita (jaaaj, jak ohraný a patetický) ve skutečnosti jsem hodně citlivá, i když to brnění ukovaný z laků na vlasy, propisek a uzený v cigaretovým kouři je dost odolný...ale zkrátka jsem cíťa, brečím u filmů, chci se zamilovat a chci dostávat kytky a sliby domů s modrejma okenicema (no joo, dneska davali notebook :-D) a chci mít rosolovitý kolena a nemuset se za to stydět! Nechci se už kvůli nikomu měnit, nechci se zocelovat a bejt tolerantní k věcem, který nesnáším a když jo, tak očekávám kompromis i z druhý strany! a teď jsem se rozjela, ale víte, jak já byla blbaaaa? Vždyť jsem docela fajn! proč jsem ze sebe chtěla udělat někoho jinýho proto, abych se zalíbíla člověku, co si teda vlastně ani nebyl jistej, jestli mě teda má rád nebo nemá...jáááj, strašně dlouho jsem na to nemyslela a teďka bych si s tebou, jo s TEBOU! chtěla zajít na kafe a říct ti, že jsi vůl, ale že tě mám stejně ráda a že jsi sexy :-D njn, to jaro, to jaro, JAAAAARO....ahahahaa, asi mi fakt hráblo totálně... A mám sladký tajemství...nechám si ho na třpytivým modrozlatým obláčku, je voňavý po koření bez pokoření, ale není exotika jako EXOTika :-D i když ne spíš než koření takovej ten horskej vánek, čechrá mi vlasy a zpívá mi, trochu falešně, ale to nevadí...a když je tma a svítí jenom měsíc, tak se mi zdá o kočce Šklíbě, o tom úsměvu...ale spíš tý od Disneyho...já nevim, snad jste mě přátelé trochu pochopili anebo spíš naopak, doufám, že to byl krok k tomu, že mě zas chápete o něco míň....mě baví být nepochopená, baví mě být blázen a baví mě být Káťa, Angel a taky Padma...a posílám pusu všem pánům (jo, fakt všem...i vošoustům a loudilům a debilům...je jen virtuální, tak co?) a vybraným dámám, ony už vědí! Mějte se rádi a mě taky, jestli chcete!

Doutnající koudel, úplněk a sny, ideální muž, pleskání penisem přes obličej :-D

Začíná mi už doutnat, pozor neříkám hořet, ale pouze doutnat koudel za mou pěknou zadničkou, takže bych spíš měla psát bakalářku než blog...Ale to říkám stejně už hezkou řádku týdnů, tak co...A navíc se mi toho zas hlavou honí tolik, že to prostě potřebuje zveřejnit, ventilovat, napsat, ukázat...Však vy víte...


Zajímavostí číslo jedna může být fakt, že byl úplněk a já držela basu s mým taťuldou, který žije zdravě, hubne a úspěšně se mu to daří a držela jsem s ním úplňkovou dietu, tedy celodenní půst. A tímto si tu přede všema klepu na ramínko, že jsem to zvládla. No nejsem šikovná? A asi to budu praktikovat pravidelně, ale o tom jsem se rozepsat nechtěla. Znáte mě, vždycky se zakecám, měla bych si dát předsevzetí, že se toho zbavím, když mám teda tu silnou vůli (haha) S jedním sexy týpkem (:-D ty víš, pusooo) si vždycky vzájemně přejem hříšný snění, nevím, jestli se to plní, páč mám sklony si pamatovat spíš noční můry a divný grotesky, než nějaky sexy namakaný borce, co by mě prováděli ve snech nebo spíš, co by něco prováděli se mnou :-D Ale teďka za úplňku, kdy jsem navíc celej den nejedla a ještě jsem si před spaním vyslechla povídání o pudinku všech pudniků, jsem čekala, že se mi bude zdát o samým jídle. A víte, co se mi zdálo? O maturitním plese a že tam pirenský roztleskávačky Arrows všech věkovejch kategorií předváděly nebezpečný čísla na hořící konstrukci a že na Doběticích postavili mořskej nebo zkrátka vodní svět a byl tam růžovej krokodýl, co rád líbal návštěvnice a já se ho bála. To je samozřejmě jen shrnutí, ale detailů Vás ušetřím. Divný, že jo? A v podstatě nezajímavý, ale stejně mě nikdy nepřestanou sny fascinovat. Taky se Vám někdy zdají úplný nesmysly? a máte to barevný nebo černobílý? Jako ono asi nemá cenu téma sny nějak moc rozebírat, ale nějak jsem začít musela a tohle bylo asi takový nejčerstvější.

No nic, teď asi trochu nelogicky napojím, ale ostřílený čtenář je zvyklý :-) Když jsem si zpětně četla svůj blog, zjistila jsem, že tu naprosto chybí reakce na aktuální témata a problematiku...Totálně se tu neoháním svým intelektem a obrovským všeobecným přehledem! Ale to je chyba, to se přece dneska musí! Všichni chtěj kecat do všeho a právě jejich názor je přece ten nejlepší a jediný správný! A ti, co jsou u moci a mají rozhodující slovo a zkušenosti, to přece všechno dělaj totálně špatně a my mladý cucáci z VŠE víme nejlíp, jak by se v těch nepříjemných situacích, který se všude možně doma i po světě dějou, mělo postupovat a jsme naštvaný. Achjo, já vím, že teď jsem nepříjemná a nespravedlivá vůči některejm lidem. A náhodou jim závidím, jak hluboce jsou přesvědčený o svý pravdě ve vážnejch politickejch a ekonomickejch záležitostech, když já sama občas ani nevím, jak se jmenuju. Ale přijde mi to úsměvný...Víte, proč já tady nekomentuju aktuální dění v Japonsku a Libyi a zvyšování DPH na knížky a rasovou nerovnoprávnost v našem státě? Ne proto, že bych si o tom nic nemyslela a neměla názor (i když občas fakt nevím, co si myslet a nestydím se to přiznat), ale proto, že o těchhle věcech si můžete přečíst všude jinde a předpokládám, že pokud čtete můj blog, zajímají Vás spíš moje bláznivý hlody, než rozjímání nad hyperzávažnou tématikou globálního formátu. Tak hurá na ně!

Včera mi jeden mladík popisoval, jak vypadá jeho vysněná žena. Tak mě to podnítilo k zamyšlení, jak vypadá můj vysněnej muž. A myslím teď čistě vzhledově. Mně se líbí tolik chlapů, že mě nikdy ani nenapadlo, jestli mam nějakej určitej "typ". Ale trochu jsem si to sesumírovala v hlavě a vyzjistila jsem násladující info: celá řada holek letí na opálený exotický/jižanský krasavce....ale mně se asi líběj spíš světlejší typy(vycházím z empirického výzkumu své osoby, probíhajícího řádově v několika posledních měsících :-D), jooo rumělka ve tvářích (haha, teď se mi vybavil Ivan z Mrazíka, tak to prosííím ne, žlutobílá blond nesluší ani ženám, ani mužům...) Pak mám ráda vysoký a pokud možno ramenatý typy se širokým hrudníkem a když shrnu všechno, co jsem doposud napsala, má to i logický opodstatnění. Páč mrňavej přičmoudlej skřítek s ptačím hrudníčkem a ramínkama mi v minulosti nadělal dost problémů, tak jsem takovýhle typy zařadila do sekce "nepoužitelný", ale nejsem magor a kdybych narazila na životní lásku, na kterou by tenhle popis seděl, předsudky půjdou stranou, teda doufám :-D Jo a uplně megacool a sexy mi přijde taková ta nepatrná rýha na dolním rtu. Taky se chlapům ráda dívám na zadek...A ještě se mi líbí čistý krátký nehty a vřelej úsměv, ze kterýho svítí bílý zuby (hahaha, takovej klišé-obrat jaxvině) A to je asi všechno podstatný, netrvám na určitý barvě očí a pekáči buchet na břiše a vyholeným hrudníku...Ještě ale nedám dopustit na pořádný lýtka...Nejlepší má "Gróša" a můj tatínek :-D A nastala veeelká změna, už totiž neletím na dlouhovlasý týpky. Tak a teď jsem zašátrala v paměti, kdo by tak třeba ze slavnejch hvězd mohl sedět na ten popis sedět. A rozhodla jsem se, že aktuálně za totálně největšího kunďáka považuju Tila Schweigera. A koukám, že jsem se zas až moc rozepsala, fakt sorry, ale to už asi jiný nebude...

Na závěr tu pro Vás dneska mám anekdotu: "Přítelkyně se mě ptala, proč se spolu častěji nemilujeme jako ve filmech...Tak jsem ji to pořádně tvrdě udělal zezadu, pak jsem se jí vystříkal na prsa a popleskal ji pinďourem přes obličej...no a zjistil jsem, ze se asi každej z nás dívá na úplně jiný filmy!"

Tak se mějte úžasně a zase někdy :-P

Rozdáme si to spolu, bejby?

Mám zas hlavu tak narvanou myšlenkama, úvahama, obavama, vzpomínkama, vtípkama atakdál, že vůbec netuším, která by se nejlíp hodila jako taková "otevírací/úvodní" záležitost. Tak ja se Vám pro začátek třeba pochlubím svou nově objevenou zajímavou a do jisté míry velmi užitečnou vlastností nebo spíš možná dovedností.
Zjistila jsem, že v sobě skrývám netušený talent. Nevím, jak to přesně popsat, ale zkrátka umím jednat s nesmělými, nedostatečně sebevědomými muži a vykřesat v nich tu správnou jiskru, která zapřičiní to, že si uvědomí vlastní výjimečnost a odhodlají se pohnout se záležitostma, na který si doposud málo věřili.
Oslovuju tímto hned několik kamarádů, přátel a známých. Neděkujte mi a tu velkou čokoládu mi jako výraz vděčnosti pošlete poštou :-P Haha, někdo se možná naštve, že to píšu takhle veřejně...A třeba si přisuzuju některý zásluhy neprávem, ale doopravdy se v posledních několika týdnech seběhlo několik takových situací, který mě přivedly na tuhle myšlenku. A jestli se v sobě teda nepletu, tak se mi na mysl stále dokola vkrádá tahle otázka: Jak to můžu využít pro sebe? Může to být výhoda pro mou budoucnost? Asi bych měla dělat personalistu nebo nějakýho motivátora ve firmách a oborech, který jsou čistě mužský a postavit na tom pohádkovou kariéru :-D No nic, zas zapůsobila moje nekonečná bláznivá fantazie. Ale mně fakt přijde, že některý typy lidí jsou totálně nedoceněný a dělají si život zbytečně těžší, než je nutný...Jaaaaaj, zas plácám jaxvině, což? Ale pánové, pánové...kteří se cítíte být "potrefenými husami", jsem na Vás pyšná, fakt :-) Tak dost o mně, zas jsem trapnej jájínek, ale je to můj blog, no ne?
Za další jsem se zas byla podívat do "města smíchu" za těma nejlepšíma z nejlepších, aneb 3/4 Hvězdnýho týmu zase pohromadě a bylo to krásný. Těšila jsem se tam víc než na nějakou dovču u moře. Ale některý poznatky jsou skoro až smutný. My jsme sakra už tak dospělý! :-D no vážně. Já vím, že jsou to takový důchodcovský kecy, ale to všechno tak uteklo. Kde jsou ty časy, kdy jsme dělaly na pokoji hudební odpoledne s danielem landou a organizovaly ve sprše svíčkovou a šly na Netz tak dlouho, až jsem našly nudapláž a takovýhle blbůstky? Teď řešíme bakalářky a chlapy a sex a hluboký pocity, city, zklamání a i když jsme pořád vlastně svým způsobem děti, musíme bejt ohromně uvědomnělý a rozumný mladý ženy. Co na tom, že sice umím udělat svíčkovou ve sprše, ale tu s knedlíkama jsem ještě nezkoušela? A co na tom, že už mi Dan Landa nepřijde nejdrsnější z drsných? A že němci na FKK pláži nejsou jediný nahatý chlapi, který jsem kdy viděla? Achjooooo...To hlavní poselství mi tak úplně nejde vyjádřit protože je až moc osobní, ale je mi prostě trochu smutno. Vůbec nevím, co chci, vím jen, co nechci a to stačilo před pár rokama, ale dneska už ne. Wau, já jsem tak duchaplná, až je to zarážející :-D Směju se sama sobě, páč nic jinýho mi nezbývá. Závidím lidem, co mají vizi a jasnej cíl nebo aspoň velkej sen. Já nevím, co bude se mnou, i když to přece neví nikdo. Ale horší je, že já fakt ani netuším, co bych chtěla, aby bylo. Mám to tak s kariérou, mám to tak s chlapama.
S nejmenovanám kamarádem jsme začali žít podle filozofie "nic neočekávej" platí to jak pro lidi, tak pro situace...Ale nejspíš to není nic pro mě. Já miluju očekávání a tu radost, když se splní, ale i to poučení z toho, když se nesplní. Nic nečekat může člověka uchránit před zklamáním, ale taky ho to uvrhne do takovýho polovičatýho typu žití a to je pro někoho jako já dost ubíjející. Sakryš, proč mám pocit, že jsem tohle psala v nějakým článku poměrně nedávno? a proč mám pocit, že se zas vyjadřuju daleko zdlouhavjejš, než dovoluje moje předsevzetí? Tak já to ukončím, i když jsem zase nic podstatnýho neřekla a nejmín půlka z Vás (takže jeden ze dvou, haha) si už určitě kouše nehty nudou...tak se mějte krásně, užívejte jara...Je to období bouřících hormonů, ale hlavně naděje, že všechno bude nový a lepší ;-)
jo a název článku jsem zvolila proto, že doufám, že přiláká čtenáře, který by jinak po checkování mýho blogu ani nevzdechli ;-) v bulváru to tak funguje...možná chabej pokus o reklamu, ale celkem dobrej pokus o vtip nebo ne?

Špagety s omáčkou, co mám v hlavě

Jedna s úsměvem a nadhledem...Aneb Kačenka poznává i pozitivní inspiraci...Pivo, kamarádky, zpěv, sluníčko a jídlo (třikrát sláva mandlím v medu! líp už to říct nedovedu!)

Bylo to krásné, bylo to skvělé
Teď je mi to u prdele
(Jemní páni výraz prominou
a když ne, ať jdou za jinou)

Cynikem jednou, cynikem navždycky
Loučení je potom jen z půlky tragický

Pochop, že nemám hlad
Mě trápí chutě
Dej mi, co můžeš dát
Tímto já zvu Tě.

To celý je metafora
vnuknul mi ji ten pán shora

Nehledej v tom žádnou velkou vědu
Spojit pár rýmů snadno svedu

S hlavním smyslem je to na pytel
Na city, na ty jsem strašpytel.

Chybí tu značná část sdělení
Blog k němu vhodný místo není

Tohle mě napadlo nad mísou těstovin
V hlavě mám zase pár podivnejch volovin

Snad nedojde k nedorozumnění
Tak děkuji za pochopení :-)

HAPPY New Year!

Už pěknou řádku dnů a týdnů slibuju, že sem něco vložím. Mám tu rozepsáno jako vždy hned několik článků. A taky vím, že jsem už několikrát říkala, že začnu psát pozitivně...Jo a další novinkou bude fakt, že zkusím významně zkrátit svoje příspěvky, páč by to mohlo znamenát nárust čtenářů, které jinak přehršel slov odrazuje nebo brzdí...Takže nový start v novém roce...Připravit-pozoooor...TEEEEĎ!

Jsem šťasná, protože mám celou řadu skvělých přátel. Jsem šťastná, protože v poslední době potkávám skoro samý bezva nový lidi. Jsem šťastná, protože jsem se opět stala středobodem svýho vesmíru. Jsem šťastná, protože je kolem mě najednou nějak míň sporů. Jsem šťastná, protože jsem se odhodlala hned k několika odvážným krokům. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho...Mám skvělý plány, možná nevyjdou, ale jsou skvělý a už ta touha je zrealizovat je důvodem se usmívat. Mám Vás ráda, no jasně, že ne všechny :-D Ale asi všechny, co to čtou...I když co já vim, kdo sem chodí :-D No asi dobrou noc a posílám pusu! Jo a taky srdíčka...kurva...Hlavně srdíčka! <3 <3 <3