Zpívejte si se mnou...

Následující text se skládá z úryvků z mých oblíbených písniček...Ty cizí jsou volně přeložené, aby to aspoň vzdáleně odpovídalo původnímu textu a všechny jsou upravené, aby tvořily příběh nebo spíš úvahu, takovou sondu do duše bláznivý slečny, která dostala nápad a hned ho hodila do pc...Zas jsem se možná otevřela víc, než jsem chtěla (úvod píšu na závěr ;-))...Ale já už jiná nebudu...

Hned jsem věděla, že je to ten jediný,
když usmál se na mě-vteřiny, možná hodiny
Neměl rty rudý, jak divoký růže u vody
(Nick Cave, Kylie Minogue, Where the wild roses grow)
To se o mužích neříká, mám k tomu svý důvody.

Řekl mi: "Mý srdce je nádoba cituvzdorná, noc s tebou bude jenom jiná forma porna."
(Xindl X, Čert nás vem)
a dodal: "Když tvrdíš, že nejsem oukej, tak radši jdi" tohle zpívala (Lykke Li :-D; I´m good, I´m gone)

Nejsem ten typ člověka, co se rychle zamiluje a stejně rychle opouští. (Joan Armatrading, The weakness in me)
Já chtěla moře lásky a octla jsem se na poušti

Snila jsem o dešti, o zahradách v horkým písku...
Procitla jsem do nicoty...Prej byla v nás...
A skrz prsty mi protékal čas...(Sting, Desert rose)

Někdy i v poušti může být krásně
Můžeš se tam smát a psát milostný básně...

Jenže z básní se duše nenají a tak uslyšíš a nebude to potají:
"Na mě musíš, kotě pomalu...
Asi nenakrmím duši tvou a mý slzy a dnešní smutek, ty už tu zítra nebudou
Tak na mě nečekej, nejsem pro tebe ten pravej!" (Fast Food Orchestra, Tristeza)

Tak tam prostě stůj a dívej se, jak hořím...
To je ok, já miluju, jak to bolí
Tak tam prostě stůj a poslouchej, jak pláču...
To je ok, já miluju, jak lžeš (Rihanna, Eminem; Love the way you lie)
Řekni to teď , lepší chvíli nenajdeš!
Ty mlčíš...

Jenže tě nemůžu mít, ale ani opustit...
Takže tě musím alespoň vídat
je hrozně těžký se jen tak dívat.
Jaks jen dokázal mě takhle spoutat? (Sonata Arctica, Shy)

Zbýva jen sedět a prostě doufat...
Že jednou dostanu rozum...

Bez tebe nemůžu žít, ale s tebou jsem taky sama...(Rammstein, Ohne Dich)
Tak je to často u lidí, nejen s náma...
Achjo...

Někdy si jen tak ležim a najednou se mi chce křičet:
Doufám, že umřeš mladej a v šílený bolesti
Doufám, že umřeš v ledovým hnusným dešti
Doufám, že umřeš obklopen prázdnotou
Doufám, že umřeš a budeš se trápit samotou
Doufám, že umřeš jako zoufalej blázen...
Doufám, že umřeš...hmmm...asi...Amen.. (Scary Bitches, Piss all over your grave)

Ale ne, já jsem přece ta hodná, milá a chápavá, co všem pomocnou ruku podává
Já přece nikdy nekříčím, jen šeptám...
Šeptám a radši se už vůbec na nic neptám...
Šeptám: "Bang, bang...sestřelilo mě moje zlato!" (Nancy Sinatra, Bang Bang)

Šeptám a kašlu na to, zlato...Vždyť nemůžu za to, že ti je, tak jak ti je, nejsem to já...Je to jen chemie... (Xindl X, Chemie)

Prostě mi někam zapadly ty moje růžový brejle...Asis mi na ně někde sed...byly už rozbitý stejně....(Jasná páka-Hudba praha, Brejličky)

Jenže jsem prej nezlomnej optimista, co čeká, že všechno bude lepší...
Sice si tím nejsem stopro jistá, ale snad je to pravda...Hepčíííí! :-P

Možná to teď vypadá, že pro mě nikdo jinej není...Nenechte se textem zmást...chlapů je spousta, žádný překvapení...
Jenže došla jsem až k nim, tak měla bych si něco dát, všechno se dá strávit, když je hlad...vystála jsem frontu a nebylo oč stát...Láska v housce, instantní cit, prefabrikát...(Xindl X, Láska v housce)
A tak pořád dokola svádim boj se zakázanym ovocem, paralelnim životem, projekcí fantazií valící se zahlcenou sítnicí, stíny pochybností, vzrušení z dobrodružství a rozpouštějící se hranicí chyb a správnejch věcí. Vím moc dobře, proč se vlastně nemám dívat i co je za těma dveřma, který je prej lepší neotvírat...(Prago Union, Zakázaný ovoce)

A všichni dokola říkaj mi Kačenko, zpívej si, Kačenko, slz plný džbán už to vzdej, přej jim tu zábavu, hoď smutky za hlavu, dej na nás dej na nás, dej...(Marie Rottrová, Markétka)

A na závěr to bude hodně dramatický...To už bejvaj ty duše poetický, romantický, ironický, zmatený, popletený, něžný i tvrdý...Mám spoustu věcí na práci, nepíšu to z nudy...

Musíš kopat hlubokou studnu,
když chceš čistou vodu pít... (Rammstein, Rosenrot)

Bez naděje a očekávání prostě nejde šťastně žít...

A komu se to nelíbí, tak ať si najde jinou písničku! Já se jako vždy loučím s tím, že jdu konečně dělat něco užitečnýho :-D ale jsem na sebe hodně pyšná, ten článek se mi líbí, i když se v něm odráží především mý nostalgický já...Měla bych začít psát něco veselýho...Ale to vám spíš rovnou řeknu, abych mohla vidět, jak se smějete :-)

To do list-Tudůlist

Mám tu zase hned několik rozepsaných článků, který jsem nebyla schopná dokončit, případně jsem neměla odvahu je zveřejnit...Jsou o alkoholu,bolesti, lásce, slabostech, strachu, sexu, chlapech, o mně, o Tobě, o lidech, který nemůžu vystát a o těch, který miluju...jsou jízlivý, smutný, beznadějný, trapný, vtipný a hořkosladký, vzpomínkový i aktuální...
Tenhle víkend jsem si moc neužila, hned na jeho začátku se mi podařilo rozladit, možná dokonce naštvat několik lidí...Možná bych se měla omluvit a možná to zase jen moc řeším...Ale jak se píše v chytrý knize...Jsem žena a ty mají od přírody právo na náhlý změny nálad, na nelogický rozhodování, vrtošivý chování atakdál...Takže je vlastně všechno v naprostým pořádku. Dneska jsem se šla projít, potřebovala jsem na chvilku na vzduch, myslela jsem že, když se trochu provětrám, nabudí mě to a začnu třeba dělat něco užitečnýho, ale moc to nepomohlo. Ale aspoň jsem zasedla k pc a místo bezcílnýho čumění na fb, plkání o ničem na qipu a jinejch žroutů času, píšu tenhle článek...zase nemá moc hlavu a patu, že ne? Asi to se mnou jde z kopce :-) I když já se snažím o pravej opak..
Chcete něco vědět? Sestavila jsem si takovej seznam věcí, který mám dělat, případně nedělat, aby byl můj život "lepší", docela úspěšně to dodržuju...Říkám tomu "to do list" nebo roztomile "tudůlist"...pár bodů tu zveřejním, třeba to někomu z Vás taky pomůže...Není to řazený podle důležitosti, abyste si neříkali, že mám nějaký divný priority :-D
1) Nedělat věci na poslední chvíli: Njn...zkouším, jestli to bude fungovat, učím se s předstihem, píšu úkoly včas, doma se snažím příkazy splnit co nejdříve po jejich uložení...ale přiznám se, že tenhle bod je pro mě dost těžkej, protože jsem ten typ člověka, co podává nejlepší výkony, až když mu tzv. "hoří koudel za zadkem" takže například dneska jsem měla dobrou vůli začít psát bakalářku, ale nebyla jsem zrovna nejúspěšnější...Ale snaha se taky cení :-)
2) Sportovat: Pane jo...Nikdy bych neřekla, jak může být pravidelnej pohyb a správná dávka fyzický námahy příjemná a zábavná a navíc si přijdu i krásnější a hlavně nemám čas na přemýšlení o blbostech...fakt doporučuju...Letos poprvé USK nepovažuju za peníze vyhozený do kanálu a je to fajn pocit...Dokonce už bych se nestyděla si dát dejme tomu zumbu a alpinning do kolonky "zájmy" :-P
3) Pravidělně se reikovat: kdo mě zná, ten ví, že za sebou mám první stupen Reiki...Přiznám se, že přes léto jsem praktikování Reiki dost flákala a když se na to teď s odstupem času dívám, je to dost znát..teď jsem se k tomu vrátila, snažím se najít si denně chvíli pro sebe a zharmonizovat si tělo i duši a myslete si, co chcete, klidne se smějte...ale opravdu to pomáhá, jsem v daleko větší pohodě, rovnováze...však víte...možná si to jen vsugerovávám, ale i kdyby, tak co? hlavní je, že je mi to příjemný, mám zkrátka "kouzelný ručičky" ;-)
4) Dbát o sebe: Tak jako nikdy jsem nebyla žádná umaštěná šmudla s morčetem v podpaží...Ale chytrá knížka mi připomněla, že jsem žena...ehm, to už tu dnes jednou bylo...ale zkrátka a dobře...Podpatky jsou základ, pořád si v nich nejsem úplně jistá, ale jak bylo řečeno v mým oblíbeným mozkovyplachovacím seriálu "když chceš žít na vysoký noze, musíš začít aspoň na osmi centimetrech" To je samosebou přehnaný, ale chtěla jsem tím prostě říct, že se učím je nosit a jsem na sebe za to pyšná :-) no a taky si víc užívám různý zkrášlovací procedury atakdál. Miss Universe to ze mě sice neudělá, ale hlavní je, že se cítím dobře...(fuj, už se zas opakuju) Na tenhle bod by se toho dalo napsat ještě hodně, ale myslím, že pro představu to stačí.
5) Zakázat si "určitej typ" myšlenek: No už tím, že tenhle bod zveřejňuju, tak ho vlastně porušuju...Ale pokud Vás něco trápí a fakt nemůžete najít řešení, tak na to prostě nemyslete...Samozřejmě, že to nejde aplikovat třeba na odevzdání bakalářky nebo vážnou nemoc, ale na chlapy by to fungovat mělo, tak to zkouším a docela to pomáhá. Prostě nelze znát odpověď na každou otázku, co se mi honí hlavou a nevyplácí se hledat symboly tam, kde nejsou...No tím jsem zabrousila jinam, než jsem chtěla...Ale chytrý čtenář si odnese jen to, co potřebuje.
6) Přestat mluvit o tématech "určitýho typu": To je vlastně totéž jako v předchozím bodě, jen se to týká vyslovení tý nebezpečný myšlenky...nekonečný omílání toho samýho mi nikdy nepomohlo, i když se musím přiznat, že jsem na to expert a tímto děkuji všem mým kamárádkám, že mě ještě nepraštily lopatou...Ale čím jsem toho dosáhla? Nic jsem nevyřešila, líp se necítím...Zkrátka "Mlčeti zlato" samozřejmě, že mám ještě co pilovat...Ovšem pomalu, ale jistě se učím řešit svý záležitosti nejdřív sama se sebou a pak až s jinejma. Co by na to asi řekli psychologové?

No mohla bych ještě pokračovat, ale přemohla mě vášnivá touha se jít vysprchovat a pak si nalakovat nehty, tak krásný večer a nezlobte se, že plácám krávoviny...Díky za to, že to vůbec čtete :-)

Báseň pro Tebe a o mně, labuti, kačence a Kačence a taky o třech ročních obdobích...

Blog chátrá, jak tak koukám...články řídnou, jejich vypovídací hodnota pro veřejnost se snižuje a s ní i četnost komentářů. Je to škoda, ale na druhou stranu je to možná dobře, protože čím šťastnější a klidnější se cítím, tím míň píšu...V pátek jsem byla na autorským čtení jistýho básníka, bylo to skvělý, jedním kouskem se mu podařilo mě skoro rozplakat, ale nikdo si toho snad nevšimnul a kdyby, tak co? Ale pro tenhle text, co tu teď vyťukávám je podstatnej především fakt, že mi ten pan básník připomněl, že jsme přece kolegové...mojí doménou vždycky byly básničky, ale když jsem si po sobě pročítala tenhle blog, zjistila jsem, že jich tu moc není...Takže jsem sáhla jak se říká "do šuplíku", jednu náhodnou vytáhla a řekla jsem si, že ji uveřejním, jenže se mi nějak nezdála, takže jsem ji trochu upravila, vyšperkovala a tady je...Podotýkám, že ta atmosféra, kterou líčí, už není zrovna nejaktuálnější...A taky je to poněkud teatrální, afektovaný a přehnaný...tím myslím především oslovení "lásko", který se tam vyskytuje...Lepší by tam bylo jméno, ale nechci nikoho rozesmát nebo uvést do rozpaků nebo naštvat? Kdo ví...Možná dokonce potěšit...ale prostě to lásko zní alespoň tak nějak procítěně, však mě znáte, dělěj, jakoby nic...už jsem se zas zakecala...s kým? sama se sebou, to se mi stává často, protože jsem si nejlepší posluchačkou...

Stáli jsme spolu na mostě
plavali pod ním vodní ptáci
Stáli jsme spolu na louce
a dívali se, jak se slunce ztrácí
Stáli jsme spolu u popelnic,
z pod mraků na nás zíral měsíc
a pár vloček mi spadlo do vlasů
Na týdny oslepla jsem pro krásu

Stála jsem sama před Tvým domem
a šeptala si "Lásko, sbohem"
Stála jsem sama na parketu
v duchu si hrála na poetu

Říkávals, že mě vážou rýmy
To jsou jen nepravdivý šprýmy!
Svázals mě Ty a nikdo jiný!
Tak mi netvrď tyhle voloviny!

Prázdniny 2010 aneb "Jak jsem potkala zrzky"

Za srpen tu mám pěknou řádku rozepsaných článků, ale neuveřejnila jsem ani jeden. V hlavě se mi zrodila spousta nápadů a zajímavých myšlenek, ale bohužel nepřišla ta správná nálada na to, abych byla schopná dotáhnout je do zdárného konce. Jenže z prázdnin už nám zbývá jen kousek a proto jsem se rozhodla, že tu tvůrčí krizi prostě překonám, že jí to zkrátka nandám svini jedný, nakopů jí prdel tak, že si pod ní ještě měsíc bude dávat polštářek, však víte ;-)

Kdyby se mě někdo zeptal na nejsilnější zážitek těchhle prázdnin, asi bych chvíli váhala co odpovědět, protože se přihodilo hned několik věcí, na který nikdy nezapomenu a který pro mě jsou důležitý, ale každýmu je jasný, že ne všechny tu můžu uveřejnit...Určitě bych zmínila vyjížďku na koni. Dá se říct, že jsem na tom nádhernym zvířeti seděla poprvé v životě a že jsem koně vlastně nikdy neměla nějak zvlášť v oblibě, ale asi se neříká nadarmo, že nejhezčí pohled na svět je právě z koňskýho hřbetu. Možná nebyl nejhezčí, ale rozhodně dost hezkej na to, abych si ho chtěla co nejdřív zopakovat, ale nepřeje mi počasí :-( Moc příjemně jsem si s Lumpem popovídala, byl skvělej posluchač. A taky se nesmím zapomenout pochlubit tím, že jsem napoprvý a úplně sama vyskočila do sedla :-) Takže tolik ke koníčkům.

Nebudu chodit kolem horký kaše a rovnou přejdu k tomu, co mi přijde asi jako nejzvláštnější příhody léta. Jsou to dvě setkání. Jsou to setkání se dvěma ženami, která se odehrála asi jen dva nebo tři dny od sebe. Tyhle dvě ženy měly společné snad jen zrzavé vlasy a lásku k akordeonu, ale tím si nejsem u jedné úplně jistá, můžu jen hádat z toho, co ní vím od jiných. A je tahací harmonika a akordeon to samý? Snad jo...Ale o to nejde...Obě ta setkání byla náhodná. Tu první ženu jsem znala z vyprávění a tak nějak jsem ji vždycky chtěla potkat a zároveň radši nechtěla potkát a do toho jsem si ještě byla jistá, že ji nikdy neuvidím a najednou tam stála a já koukala jako blbeček. Bylo to nečekaný a divný a vlastně dost vtipný, možná i trochu směšný...Ale ve výsledku příjemný a poučný. Zajímalo by mě, co si o mně myslí...Ale to se asi nikdy nedozvím, protože pravděpodobnost, že se ještě někdy potkáme je menší než prťavá. Ale ta hodinka nebo jak dlouhou dobu jsem v její společnosti strávila, mi toho dala hodně, odpověděla jsem si díky ní na otázky, který se mi už dlouho honily hlavou..Možná moje závěry nejsou zcela správný a co si budem povídat ani její nebyly v některých ohledech a v tu krátkou chvíli mi připadala jako ten typ člověka, kterýmu nestačí náznaky. Takže možná nějakou dobu setrvávala v domnění, že něco je jinak, než to ve skutečnosti je...(omg, asi se zamotávám) Ale určitě se jí dostálo řádného vysvětlení od jiných. Jo, zamotávám se...a to úplně nejdůležitější si nechám pro sebe, ale už kvůli tý skutečnosti , že ji teď znám, to řadím mezi důležitý události.
To druhé setkání bylo úplně jiné. Druhou rudovlásku jsem potkala ve vlaku cestou z místa, kde jsem potkala tu první. Zaujala mě už na nádraží, protože kdo by si nevšiml křehký víly, která táhne krosnu a na briše obří tašku s tajmeným obsahem, který ale člověk, co chodil do hudebky, zvládne domyslet?.?...Jely jsme stejným vlakem, ve stejným kupé. Já si četla knížku, ona si povídala se sympatickým dědečkem o hře na harmoniku. Pak už jsem jen dělala, že si čtu a poslouchala je a nakonec už jsem to ani nedělala a poslouchala je úplně bez skrupulí. Obě jsme přestupovaly na stejném nádraží. Čekaly jsme každá zvlášť, najednou si ke mně myslím, že se slovy "jedeš taky do Prahy?" přisedla a dál už neříkala nic, nemotorně jsme se pokusila o konverzaci...Ehm, znáte mě :-D No a pak už teda přijel náš vlak a úplně suverénně šla za mnou, asi jsem vypadala zkušeně, co se týhle trasy týče (a taky jsem zkušená byla :-D) Sakryš, stává se tu z toho pěkně nudnej popis situace. Nechci tu slovo od slova dávat dohromady, o čem jsme si povídaly. To hlavní je, že jsme si prostě povídaly a že to bylo fajn a že jsme si rozuměly a že taky tak freakovsky koukala do blba jako já a měla krásný zrzavý vlasy a v nich kytku a jemnovala se Anička a ráda četla a přátelství stavěla nade vše a že ráda psala dopisy a že studovala jazyky a měla ráda děti a hudbu...No bejt chlap, zamiluju se na první pohled...Ale jsem ženská, která je z většiny hetero, takže jsem prostě jen poznala úžasnou a milou slečnu a teď mě mrzí, že jsem si na ní nevzala kontakt, protože mně na první pohled resp, první poslech bývá sympatickej málokdo, vlastně skoro nikdo...Přecejen mám 88procentní index zla a jen 12procentní přívětivost a důvěřivost :-D Ale Anička si ode mš vzala odkaz na tenhle blog a já teď tím víc lituju, že jsem sem dala novej článek až teď. třeba se v ní pletu, může to bejt hnusná mrcha, co pomlouvá každýho, kdo se na ní křivě podívá a třeba ve skutečnosti neumí do pěti počítat. Ale to nezjistím, pokud ji už nikdy neuvidím. Jde mi o tohle...Ukázala mi, že někoho, s kým si budu rozumět, kdo mi bude připadat milej a zajímavej, můžu potkat kdekoliv...Třeba právě ve vlaku (od toho ostatně zvnikla teorie o lásce z vlaku, že jo? ty víš kdo?:-P)! V papírnictví nebo na pohotovosti a to je pro mě moc a moc příjemný zjištění :-) Vlastně mi tím obnovila jistej druh naděje, kterej jsem pomalu ale jistě, začínala ztrácet. Psala bych ještě dál, ale tlačí mě čas...Ale uzavřu to takhle...Aničko, jestli si tohle přečteš a udělá Ti to třeba radost, ozvi se na katahrebikova@email.cz Možná je to hloupý, ale prostě bych si s tebou aspoň ráda mailovala nebo někdy zašla v Praze na kafe. V žádným případě tě nechci nějak obtěžovat, ale jsi moje víla naděje z vlaku, tak mi ještě jednou ukaž, že zázraky se dějou :-)

Asociace

Hmmm..Mám takový pocit, že mi někdo blízký lže nebo při nejmenším neříká celou pravdu...proč to dělá? Chce mě uchránit před zklamáním? Ale kdeže...To já přece nepotřebuju! Jak s oblibou říkávám "jsem už velká holka"...Dost rozumná na to, abych pochopila, že nejsem sředobodem vesmíru, středobodem zájmu těch, u kterých bych to ráda... středobodem ničeho, kromě svýho vlastního života...Během dnešního večera se mi prohnalo hlavou tisíce myšlenek a úvah na více či méně důležitá témata. Koukala jsem na měsíc, kterej dneska vypadal úplně úchvatně jako pomerančovej cucavej bonbón a ptala jsem se jestli na něj třeba taky koukáš...nebo aspoň vidíš jeho odraz v něčích očích, byla by škoda se o něj připravit...a napadlo mě, jestli ho třeba vůbec vidíš, možná je tam zataženo...nebo máš třeba zavřený oči a spíš a nebo jen posloucháš, jak šumí jez, jak jezděj auta, jak si tví opilí kamarádi zpívají a nebo si vychutnáváš sladký slova, co ti ta sličná slečna s kopretinou ve vlasech šeptá do ucha...V noci na dnešek se mi zdál podivnej sen...zachránila jsme nejlepšího přítele ze spáru nestvůry, která ho málem zabila...Peripetie kolem nemá cenu popisovat...Ale proč se mi zdají takový věci? proč pořád někoho zachraňuju, ale nikdo v těch snech nezachraňuje mě? Já se chci nechat zachránit, potřebuju to! A když ne zachránit, tak by mi aspoň někdo mohl galantně pomoct nést ten těžkej batoh, je v něm cihla s vyrytým monogramem, album plný fotek...ty na začátku jsou barevný, ty uprostřed rozmazaný a ty na konci černobílý, taky je v něm můj deník, hrozně tlustej, ale nechci ho jen tak zahodit...holínky, sandále, domácí bačkůrky i lodičky na jehlách, protože musím bejt připravená na každou situaci a taky pořádnej hambáč, protože na ten mám právě teď chuť...Koukám na telefon, ale na displeji mě nic novýho nečeká...sedím tu jen ve spodním prádle a už nekolik minut se přemlouvám: "Káťo, mazej spát!!!" ale nejdu, netuším proč, ale nejdu...to, co tu píšu v podstatě nemá žádnej smysl, jde vyloženě o asociace, ale příjde mi to zajímavý po sobě číst, tak tu ještě chvilku zůstanu...Kdybych mohla vrátit čas, udělala bych něco jinak? Jo...víc bych se uvolnila...o pár hodin potom bych se víc smála, o pár dní potom bych víc plakala...a nehledala bych pomoc tam, odkud sice přijde...ale zároveň se mi může stát osudnou...točím se pořád dokola, okolo toho středu, kterej si nechci připustit...našla jsem si na stole zvláštní malinkou modrou kuličku...kde se tu vzala? Někam mi upadla, nevadí, najdu ji ráno a možná taky ne...Stelu si a nevím, jestli si mám vzít modrej nebo žlutej polštářek...oba chutnaj hořkosladce...ale vezmu si žlutej, je na něm ovečka a ladí mi do pokojíku...ptala jsem se kamarádky, jestli by se vydala na místo, o kterým by věděla, že z něj možná není návratu...řekla, že ne...ale asi to udělám...nebojte se, to celý je metafora...neodejdu nikam do pekel nebo co já vím...ale peklo bude, až se dovíš, kde jsem vlastně byla...a možná taky ne...bude ti to fuk a tobě taky a tobě ne, ale neuděláš s tím nic, protože to byla moje volba a nebo radši zůstanu doma u krbu a budu žehlit velký trička...jdu spát...dobrou s kobrou...a taky s kapybarou a pštrosem a lumíkem...

BEST boyFRIEND

Tenhle text bych chtěla věnovat jedný osobě, která můj blog nečte a asi ani neví, že existuje, ale to nevadí...Kdysi jsme byli nejlepší přátelé a dnešní den mi připomněl situaci, která nastala někdy loni v listopadu...V rámci tý situace se potvrdilo, že chlap a ženská prostě nemůžou bejt jen kamarádi...Někdo říka, že u jednoho to vždycky přeroste v něco většího, netvrdím, že přímo v lásku, zas tak si fandit nechci...ale prostě tak, vy mě chápete ;-) Jenže já byla spokojená tak, jak to bylo...Řekla jsem mu, že moje vize našeho společnýho života spočívá v tom, že až najdu toho pravýho a budu si ho brát, tak že ON (ten mužskej best friend) mi půjde za svědka a za náma bude stát zástup překrásnejch družiček, mejch ženskejch kamarádek, protože těch mám skvělejch hned několik a aspoň se nebudou hádat, která je pro mě nejdůležitější :-D Jenže mu to nestačilo, já to chápu, odmítnutí není nikdy jednoduchý, ale to opravdový přátelství by mělo přestát i nepříjemný chvíle jako byla tahle...Ale on mě prostě vymazal ze svýho života, nezlobím se na něj, je to v podstatě jeho způsob obrany...ale zpětně se ptám...jak důležitá jsem pro něj asi byla, když na mě tak rychle zapomněl, když se mě dokázal tak snadno vzdát? Snažila jsem se dokázat mu, že i tak zůstává pro mě (hned po tatínkovi :-P) nejdůležitějším chlapem...A chtěla jsem, aby všechno bylo jako dřív...ale nebylo a není a nebude...Ale co se má stát, tak se taky stane a prostě to asi nebyl můj osudovej nejlepší přítel...A stejně si myslím, že to jednou bude nějakej gay...

Ale tímhle zamyšlením jsem chtěla říct, že já nejsem jako můj ex best boyfriend...Já jsem odvážná, umím snášet, když věci nevycházej podle mých představ a umím si vážit lidí, který si váží mě, jsou tu pro mě, záleží jim na mě, chtějí, abych se smála a abych byla šťastná a to samý chci dopřát já jim, pokud to bude v mých silách...S oblibou říkám, že láska pomíjí, ale přátelství je věčný...ale to je trochu zkreslenej výrok...protože já si myslím, že věčný je jak přátelství, tak láska...ale v obou případech musí jít o "pravý"...a nechci předbíhat, fakt nechci, protože kdo ví, co se může stát...ale pokud jsem v tuhle chvíli nenašla věčnýho best boyfrienda nebo jak by se to asi řeklo anglicky, prostě nejlepšího mužskýho přítele, tak jsem přinejmenším našla jednoho fakt skvělýho, kterýho mi jistojistě může kdekdo závidět...a to je prostě moc a moc příjemný vědomí a tak tu teď sedím, ťukám do klávesnice, přemýšlím nad tím, co si zabalit do Zákup a v kolik a jak tam jet, jestli si zahrát chvilku Posla smrti a říkám si, že život je pes...jenže ja mám psy moc ráda...jsou hebký, věrný, chytrý, srandovní, uměj člověka překvapit, někdy potrápit nebo vyděsit...ale jaký si je vychováme, takový je máme...do určitý míry jdou prostě ovlivnit...stejně jako život...Možná je to dost osobní článek...ale to nevadí...smáznout ho můžu vždycky :-)

99

Seděla nahá na parapetu malý garsonky v pátým patře, kouřila cigaretu z krabičky, kterou našla v metru, a popílek jí padal do klína...Měsíc svítil do pokoje a ozařoval bíle tělo muže, který ležel v její posteli. Vypadal, že je mrtvý...Ale byl jen unavený, uspokojený a taky opilý, ale tak akorát...tak akorát na to, aby si to pamatoval a mohl litovat, to ona chtěla...dělala to tak všem už od svých osmnácti, kdy zažila první zklamání. To byla i chvíle, od které už neuronila ani slzu kvůli chlapovi, nikdy víc...To byla i chvíle, kdy jí došlo, že sex tu není od vyjádření vzájemný blízkosti dvou lidí, ale že je to prostě pudová záležitost aneb, jak říkaly její idolky (bobří bloggerky) "šukat se musí"...A tak to dělala a pořád a pořád...ten týpek v její posteli, byl číslo 99...Řekla si, že to chce v životě dotáhnout na stovku a ten stej bude ten pravej, ale pořád byla mladičká a hezoučká, ale lásku neviděla ani v televizi, natož v reálu...Měla by ho vzbudit, ale nechtělo se jí...ona se stovka zdá jako vysoký čislo, ale jde to jak nic...Stačí vypnout hruď, smát se i těm nejblbějším vtipům, bezmezně obdivovat a hrát si na bezbranou a hloupou...A navíc...ona je vždycky nechala, aby ji měli rádi, aby se těšili její přítomnosti, aby jí důvěřovali, aby po ní toužili...Pak jim dala, co chtěli a se slovy, "prosim tě, už vypadni, nemám na tebe celej den/noc" je vypoklonkovala a když ji chtěli znovu vidět, byla na ně tak odporná, že to těžko snášely i ty nejsilnější povahy...trik byl v tom, že si žádnej chlap nechce připustit, že ta křehká a milá žena by nad ním mohla mít převahu...A navíc byla dobrá psycholožka...poznala, co kdo rád...některý svazovala, měla v šatně nekolik kostýmů a taky pronikla do umění tantry...Naučila se ovládat bolest...Nikdy neprosila, aby přestali...naopak křičela, ať jí to dělaj dál a víc a víc...No ale už je čas, měl by odejít...Otočila se a on stál přímo za ní. Díval se jí přímo do očí, neobdivoval její odhalené křivky, nesnažil s ejí proniknout do těla, ale do duše a pak to poznala...Byl její číslo jedna, ne ta jendička, od který začlo počítání...ale ta jednička, která jí dala všechno...lásku, vášeň, pocit bezpečí, nový úhel pohledu na všechno možný a pak zmizela. Jen jeho doopravdy milovala, i když byla ještě mladá, ale věděla to, všichni to věděli.....Dívali se na sebe a ona ho políbila, pak se otočila a s jeho chutí na rtech vyskočila z okna...

Večer plný sentimentu pokračuje

Sakryš...Moc nevím, jak mám začít...Měla jsem totiž v plánu napsat jeden dlouhý dojemný článek. To se mi sice aspoň z části povedlo, ale ukončila jsem ho slovy: "prostě vás mám ráda, holky" ale původně neměl být jen pro mé drahé osůbky něžného pohlaví, ale pro všechny mé milé lidičky...takže tady volně navážu a všem je jistě jasné, že tentokrát píšu spíš pánům...

Vzpomínáš, jak jsem tě nemohla vystát a kvůli tobě mi říkali "kačere"? Někdy mám chuť kopnout tě i teď, ale to je přece normální...Pamatuješ si na salát tvojí babičky a tvojí výtahovou radu, která na chlapa prej stopro zabere? Moc se nevídáme, ale tvý testosteronový rady do života mi toho dost daly...Děkuju, že děláš šťastnou tu, kterou mám tak ráda a že se mě ptáš, jak se daří...
Hmmm...Nevím, jestli se tě mám ptát "vzpomínáš" nebo "pamatuješ", protože to bys musel mít dost krátký vedení, aby ti to za tu krátkou dobu vypadlo a naše společný zážitky jsou spíš virtuálního charakteru...Ale stejně...Lumík i mýval, kterýho svědily ouška...vtipný reakce, možnost si postěžovat, jen tak poplkat...Za to všechno moc dík, protože právě na maličkostech záleží :-) A příště tě zas budu volit náčelníkem, to si piš!
A co ty? Myslím, že by ses tu nečekal a nejspíš si to ani nepřečteš, ale nevadí...Pamatuješ si na roztleskávačku, jednorožčí farmu, růžový medvídky, který s paraplíčkem běhaj po louce a na to, že jsem v hrníčku se zelenou palicí viděla Davyho Jonese, na les, pro kterej sis nevšímal stromů a na ty labutě, jak že jsem je pojmenovala? a jak jsme se ztratili a zas našli atakdál? Dals mi fakt cennou lekci, za kterou jsem s odstupem času čím dál vděčnější...mám tě ráda a pořád budu...
No a ty si doufám pamatuješ na mojí i tvojí verzi pohádky o tlustý princezně a hermelín s pálivou omáčkou někdy k ránu. Na můj gastronomický orgasmus z horkejch malin a na nanuka na uklidněnou před zkouškou a na nanuka na uklidněnou po dlouhým čekání na nádraží...Kurňa...samý jídlo a to mě napadaly ještě další :-D Prostěs mi vstoupil do života více méně omylem nebo náhodou nebo jak to nazvat a byla to jedna z nejlepších náhod poslední doby. Jsi můj balzám na nervy, někdo, na koho se vždycky těšim, inspiruješ mě a přebarvuješ mě z černý zas na zlatou, co se třpytí...snad chápeš, jak to myslím, je to ta největší poklona, dík za všechno :-)

Už je hodně hodin a jako obvykle uzavírám už takovým plácáníčkem...Ale to nevadí...Samozřejmě ti výše zmínění nejsou jediní muži, kterých si vážím...Ale v poslední době mě asi nejvíc ovlivnili a proto jsou tady, když nad tím tak uvažuju, tak jsou to snad čtyři nejrozdílnější z těch, které znám...I když v něčem vykazují určité podobnosti...Musím se teď smát sama sobě a je mi fajn...Páč skrze ty dva poslední články jsem zjsitila, že jsem šťastný člověk, co se dokázal obklopit skvělými lidmi...Ještě jednou díky :-***

Už zas jsem měkota

V posledních dnech jsem se už několikrát přistihla, že jsem tak trochu naměkko...Ale tim nejpříjemnějším způsobem...Samo sebou není všechno růžový, ale když se to vezme kolem a kolem, v jistých ohledech se mám líp než třeba před mesícem, dvěma...O tom se tu ale rozepisovat nechci, vlastně jsem ani nechtěla psát žádnej takovej úvod, spíš tu první větu beru jako vysvětlení toho, co přijde dál :-) Je to pro lidi, který mám ráda, se kterýma jsem zažila něco hezkýho a na který myslím a i když to tak třeba nevypadá...Jsou a budou pro mě důležitý...

Vzpomínáš, jak jsme u vás pásly kozy a koukaly na video "Zima, zima, je nám zima, vám možná ne, ale nám jo!" Jaks mě ze spaní prováděla zámkem? A jak jsme na intru skákaly do postele různý typy skoků? Jak ses mi přes skype vyfotila s bahenní maskou na tvým krásným obličejíku? A co naše synchronizovaný ksichtění? Jednou nějakou soutěž určitě vyhrajem :-)Pamatuješ si na naše dlouhý noční telefonáty? Děkuju, že mě vždycky vyslechneš a potěšíš... Mám Tě šíleně ráda!
A ty, sličná slečno...Pamatuješ, jak jsme šly v Pirně po námestí a zpívaly jsme "Nevejde se mi seeem, nevejde se mi seeem! A jak sis povídala s Paní Flaškou a říkala "Kačenko, nespinkeeej!" A jak jsem za tebou jela do Prahy a tys v mekáči předvedla krásnej chrochtavej záchvat smíchu a jak jsme se pak s tvojí maminkou jely podívat na štěňátka? A naše rozhovory nejen o sexu? I tobě děkuji, že jsi tu pro mě a měj na mysli, že já jsem tu pro tebe...
Ty si zas doufám pamatuješ, jak jsme se spolu na dovče koupaly v tom zeleným rybníce a zpátky jsme šly lesem po tmě a předstíraly jsme, že umíme různý bojový umění? A jak jsme šly na výlet na Erbenku a bylo krásně? A jak jsem ti užírala müslityčinky? Nebo jak jsme u tebe na pokoji pařily tu hustou adventuru, jak se tam hledali snoubenci pro nějaký ženský? I tebe mám moc ráda a děkuju, že jsi mojí kamarádkou...
Kdo zná, ten ví, že jsme právě popsala různé vzpomínky na Hvězdný tým, ale jen na každou členku zvlášť a stejně to byly jen takové střípky, někdy i hloupé, ale pro mě moc znamenají...Těch vzpomínek je ale mnohem, mnohem víc a jsou o to krásnější, že je povětšinou můžeme sdílet všechny čtyři společně...Jsem hrdá na to, že do Hvězdné čtyřky patřím...

Pamatuješ si, jak jsme fotily situační foto? A jak jsme hrály na Xenu? A nebo jak jsme pořád chtěly na koupaliště, ale už bylo pozdě, tak jsme se u vás mlátily kapesníkama namočenejma v ledový vodě? A jak jsme v Řecku zbožňovaly sladkýho Spira? Známe se už od plínek...Hodně se změnilo, ale zůstáváš mou kamarádkou,ať se děje, co se dějě, na to nezapomeň, prosím...
A co ty? Pamatuješ naše noční sýrový seance? A jak jsme šly běhat a taky cvičit, že nám to zůstalo, co? :-D Jak jsem vrněla, kdyžs mi barvila vlasy a jak tys předla když jsem tě masírovala drbátkem? A jak jsme se nejdřív neměly rády? Ale už máme! a je to super, že to tak dopadlo! děkuju , že to se mnou držíš, i když jsem magor...:-*
A ty si vzpomínáš, jak jsem tě vzala k rybníčku, kde rostou divoké růže a tys mi přednesla svou teorii o parazitech? A ty naše rozhovory v autě, leckomu by zůstal rozum stát, nám ne...Seznámilas mě s reiki a naučila spoustu věcí, o kterých možná ani nevíš...Díky za to, že tě můžu nazývyt svou blízkou kamarádkou.
Pamatuješ si, jak jsme o přednášce z podnikovky hrály piškvorky a já tě porážela...Ale tys to asi trénovala, páč teď to nandaváš ty mě :-) A jak jsme se šly projít do tý vilkový čtvrti v Hradci? svítilo sluníčko a byl to povedenej den...Jak jsme si řekly, že natrénujem chorošku na Bad Romance? A jak jsme očumovaly tamaríny? Jako děvky jsme byly fakt sexy! I tebe mám ráda, fakt, fakt...
Teď jsem tu tak nějak zmínila ty slečny, se kterýma mám nejvíc zážitků...Zas jsou to jen maličkosti a doufám, že všechny vědí, že za tím přátelstvím je ještě mnohem víc a napadají mě i další krásky, které by tu měly být...slečna s antistresovou kudrlinkou, která umí ve správnou chvíli udělat to správné vřelé přátelské gesto...Nebo moje nové slunce, které osvětlí kažný všední den a nedá dopustit na vodní dýmku...Nebo moje osobní trenérka, která se v poslední době takřka před očima z puberťačky změnila v rozumnou mladou dámu...Atakdál atakdál...Vám všem moc děkuji, že vás znám...To, že nepíšu velká písmena, kde se sluší a patří není výrazem neúcty, ale spíš neformality...jen tak si tu vylejvám srdíčko a doufám, že vás tím třeba potěším...Mohla bych to všechno napsat mnohem krásněji a květnatěji, ale to nemá cenu...Hlavní je, jak se k sobě vzájemně chováme, že jsme kamarádky a můžeme se jedna na druhou spolehnout...Někdy přijdou těžší chvíle, ale zvládneme je a jde se dál...Tak to má být...Prostě vás mám ráda, holky...

Part Two

Kolik je hodin? Hmmm…Sotva půlnoc…Dneska se mu sem vůbec nechtělo, ale jako vždycky se od ní nechal přemluvit. Jooo přemlouvaní, v tom je ona přebornice, udělá smutný oči, přidá to svý speciální „proooosíííím“ a je vymalováno, málokdo by odolal. Mrška vychcaná je to…Proč jí ale tolik záleželo na tom, aby sem taky šel, když ona se teď courá kdovíkde a kdovíským..Radši by teď byl doma, dal si pár skleniček něčeho dobrýho a pustil si nějakej pořádnej horor, jo to by byl určitě lepší program, ale slíbil jí, že přijde a co on slíbí, to plní, proto si ho taky dost lidí váží. Ale dneska se moc nevyplatilo bejt zásadovej a čestnej, zná tu sice skoro všechny, ale většina je už pod parou a jemu se to zrovna nějak nedaří, co se dá dělat...Měl by jí najít a říct jí, ať se nezlobí, že půjde domů...Ona to pochopí, vždyť o nic nejde. Tak kam se mohla podít...Tancovat určitě ještě nešla, na to se potřebuje trochu opít a když ji před chvilkou viděl, byla úplně střízlivá. Že by záchod, koupelna nebo snad ložnice? Ne, zas takhle rychlá by nedokázala být ani ona, i když by se tomu ani moc nedivil, ale přišlo mu, že šla docela do sebe. Když si jen vzpomněl, jaká bejvala...No...děvka, jak to jinak nazvat...Ale přesto si k sobě našli cestu, kámoši ho moc nechápali, byla pěkná, ne že ne...ale její pověst ji prostě předcházela, tak se kdekdo divil, že se spolu najednou začali všude možně objevovat. Všichni si mysleli, že spolu spí...Ale světe div se, nikdy na něj nic nezkoušela, byl za to rád, nevěděl by co dělat.... Na druhou stranu...Je taky jenom chlap...ne asi...Sex už neměl pěkně dlouhou dobu, po třech týdnech přestal počítat...ale potom, co JI na jedný kalbě nachytal přímo v akci s nějakým čokoládovým borcem, neměl na erotický hrátky ani pomyšlení...ale nic netrvá věčně a teď už by to nějakou ochotnou slečnu fakt chtělo...No...Ale jedno by si měl přiznat, sice ho zklamala, ponížila, ublížila mu...ale stejně si JI ještě nedokázal úplně vyhnat z hlavy...ty její rudě zářící lokny, sladká vůně a jemná pleť mu doteď nedávaly spát..Stačilo na NI pomyslet a bylo to, jakoby JI viděl přímo před sebou...Moment...On JI viděl přímo před sebou! Byla tady, stála hned vedle něj, usmívala se, upíjela svůj drink a v modrých šatech JÍ to šíleně seklo...Mluvila na něj...Povídali si! Po nekonečných týdnech zas mohl slyšet ten její podmanivej hlas, dívala se mu hluboko do očí. Vyschlo mu v krku, cejtil, že se červená, ale snažil se zůstat co nejvíc cool a v pohodě. Zároveň mu blesklo hlavou, že je vlastně tak trochu zrádce. Vždyť slíbil, že se pokusí úplně si JI vyhnat z hlavy, zakázat si veškerý myšlenky na NI...Měla pro něj být zapovězená a místo toho si tu spolu povídají, jakoby se vůbec nic nestalo...Ba dokonce jako by se mohlo stát něco, no prostě novýho, nečekanýho, vášnivýho, skvělýho...Cejtil to jiskření mezi nima...Koutkem oka zahlédl, jak se vrátila ta, kterou ještě před chvilkou hledal...Jak se jen jmenovala? Měl úplně zavařenou hlavu, nedokázal si vzpomenout ani na vlastní jméno, tak s ním zase zamávala! Mrcha! Nesmí sebou nechat takhle cloumat, to už jí nemůže dovolit! Ještě před chvílí byl na odchodu, musí to říct oběma, tahle akce pro něj není bezpečná. Proč se na něj obě tak divně dívají a proč se vzájemně sledujou jak dvě šelmy těsně před útokem? Nebo se mu to jen zdá? Že by konečně začal působit ten alkohol? No už by bylo na čase, ale něco špatnýho prostě viselo ve vzduchu...Zklamání, zlost, žárlivost...Z koho to vyzařuje? Byl zmatenej, dal mu snad někdo něco do pití? Tohle není normální..Fuj...Co teď?

Part One

Stála tam sama v pantoflích...Byla tma. Hvězdy svítily a padla třpytivá noční rosa, promáčela jí růžové ponožky, ale ona si toho nevšímala, dívala se na tu spoustu stříbrných bodů a v hlavě si je spojovala do nejrůznějších obrázků, jak to dělávala, když byla malá...Už ale není malá...prý je žena, alespoň jí to všichni říkají...Měla by se chovat dospěle, zodpovědně, uvážlivě a myslet do budoucna...Jenže...Jak se pozná, že je dospělá ženská? Měsíčky dostala někdy ve dvanácti, to asi nebude to nejsprávnější kritérium...Dobrou svíčkovou zvládla někdy ve čtrnácti, že by? ne, to taky nebude ono...první podprsenka, první polibek, první sex, rozchod? Proč se jí najednou honí hlavou tyhle myšlenky? proč teď? Vždyť ani nejsou důležité, důležité je, že tam vevnitř sedí on...tak dlouho na něj čekala, jenže ho objevila až teď...jenže, jenže...Kurva co? Co je tu zas za problém? když ho nemáme, vyrobíme si ho...jde to na počkání, milí zlatí...NE! tohle si nesmí říkat...vždyť už to dělala tolikrát...vypnout hruď, prohrábnout vlasy, nahodit vyzývavý pohled...Jenže...Tohle je jiný, ona většinou nemá co ztratit, teď ano...sebe, pohodu, kterou tak pracně získávala, zase další přátele a hlavně jeho...vždyť ten život byl tak jednoduchej...pařby, pití, sex...jen drogám nikdy moc neholdovala, vlastně nikdy nezkusila ani trávu...jenže, od tý doby, co ho poznala, čím dál častěji uvažovala nad tím, jestli už toho nemá dost...potřebuje něco víc, chce bejt nová a lepší...haha...ale ona je lepší! lepší než před pár měsíci, kdy by na party jako je tahle už ležela v tý voňavý trávě s nohama do praku a mezi těma nohama by měla týpka, co by jí říkal "kočičko" a to ona z duše nesnášela...to sem přece nepatří! místo rozjímaní nad tím, co bylo, by měla jít dovnitř a ovlivnit to, co bude...tak šup! honem dovnitř, jednoho panáčka na kuráž, však ono to půjde...Sakra na svádění je tu nějak moc světla, kdo rozsvítil, vždyť tu měli tak příjemné šero...tak kde je? No to snad není pravda...Kde se tu vzala TAHLE? kdo ji pozval? Jak se nakrucuje, svině jedna...A proč se s ní vůbec baví? Vždyť už si tolikrát řekli, že je to pro něj tabu...To do toho chce zas spadnout? Podváděla ho, využívala a teď tu s ním stojí a vybírá mu z vlasů chmýří...ona mu vybírá z vlasů chmýří!!! Jak se opovažuje po tom všem? jen tak si přijít, zrovna dneska a takhle se ho dotýkat? Proč to nedělala, když ji potřeboval? nedávala mu obklad na rozpálený čelo, když mu bylo tuhle tak zle a nikdo nevěděl z čeho? Proč ho nechlácholila, když ani napodruhé nedal zkoušku z italštiny? nedržela ho za ruku, když mu brali krev a on nenáviděl jehly...Jenže...On vypadá tak šťastně, když si tam spolu povídají...Oči mu úplně září. Usmívá se tak, jak to umí jen on...Dneska mu to chtěla říct...chtěla mu říct, jak moc ho má ráda a že mu děkuje prostě jen za to, že je a jak jí je s ním hezky, že jí je inspirací, zase začala hrát na kytaru a dokonce složila písničku, není nic moc,ale je to písnička a to přece stačí, taky mu chtěla říct, jak se jí bude stýskat, až odjede do toho Dánska...A možná, možná by ho i zkusila políbit...ale neudělá to protože, tam stojí ONA, laškovně si pohrává s pramínkem rudých vlasů...A on je z ní celej pryč...Tohle si přece zakázali! Říkal, že na NI nebude ani myslet a ona, že si dá pozor na maníky, co jí hned polezou do kalhotek...Ona to zvládla, už pěknou řádku dnů s nikým nespala, ale on porušil dohodu! Vrká tam s tou pizdou, jako by byli na líbánkách...Takhle to dneska prostě dopadnout nemělo, vždyť si to tak bezvadně naplánovala a vypadalo to tak nadějně…Konečně mohla být s někým, na kom jí opravdu záleželo a nevyšlo to…Jako všechno, co si kdy přála, co si vážně a z celýho srdce přála…Dostat se na konzervatoř, aby se uzdravila babička, aby si mamka nevzala toho budižkničemu…To přece nejsou nesplnitelný přání? Vždycky byla realistka, ale doufala, že aspoň něco z toho by vyjít mohlo a nevyšlo, ale srovnala se s tím…Ale říkala si, že tohle přece klapnout musí…Na první pohled by to nikdo neřekl, ale byli si tak podobní, skvěle si rozuměli…Doplňovali se…Naučil jí, jak v počítači stříhat hudbu a ona ho naučila lézt na stromy…Jasně jak z Forresta Gumpa…Ale bylo to tak! No nic…nedá se nic dělat, show must go on a když on může porušit, co si slíbili, proč ona by nemohla taky?

ABCda dokonalého muže

Jednou jsem si takhle v noci zkusila vymyslet „Abecedu dokonalého muže“…Jaký by měl být? No k dokonalosti by stačilo, kdyby na něj od každého písmenka seděla alespoň jedna charakteristika …takže:

A…atraktivní, ambiciózní

B…bláznivej (v dobrým slova smyslu), bohatej (no co…je to výhoda ;-))

C…citlivej (tak akorát), cílevědomej

D…drsnej (tím správným způsobem), démonickej (jako herci, co hrajou zlý hochy)

E…empatickej, erotickej

F…flexibilní, fajn

G…galantní

H…hodnej, hravej

CH… charismatickej, chlapskej

I…inteligentní

J…jiskřivej (kdo mě zná, ten ví), jemnej (ve správnou chvíli)

K…kreativní, kamarádskej

L…láskyplnej

M…milej, mazlivej

N…nadrženej, nekuřák

O…opravdovej (dost bylo imaginárních milenců :-D), optimistickej (když je to na místě)

P…pravdomluvnej, pilnej, provokativní (opět ve správnou chvíli a správným způsobem)

Q…qualitní :-P

R…romantickej, realistickej (občas potřebuju stáhnout zpátky na zem)

S…sexy, sladkej, svůdnej, samostatnej

T… tolerantní, trpělivej, tajemnej, temperamentní (přiměřeně)

U…usměvavej, úspěšnej

V…věrnej, voňavej, vyvinutej ;-)

W…wealthy

X…xežrání :-P

Z…zamilovanej do mě :-*

Nějaké připomínky? :-) Jinak jsem to už pár lidem ukazovala a pobavila mě reakce, že bych to měla poslat do "Pevnosti", což je myslím fantasy časopis :-D

Pro neexistujícího prince, kterej hledá pouze vnitřní krásu :-D

Smůla se mi lepí na paty.
Čímpak to asi bude?
Prsa malý, nohy chlupatý
A akné snad úplně všude.
Zadek jak vrata od stodoly,
Každej se mu jen směje.
Na patě mě kuří oko bolí.
Láskou mě nikdo nezahřeje.
Zuby mám jako hvězdy-
Žlutý a daleko od sebe.
Balej mě leda hnusný lesby.
Ale já čekám na Tebe...

Tak tohle je básnička psaná "na zakázku" pro spolužáka o hodině němčiny s Frau Anders. Vytáhla jsem ji, protože doufám, že Vás pobaví a taky to tu malinko oživí... :-P Have a nice day!

Ohlednutí za akademickým rokem 2009/10 :-D

Já vím, že ten nadpis zní jak titulek článku na hlavní stránce naší školy, ale perfektně se hodí k tomu, o čem bych chtěla psát. Druhák na vejšce pro mě byl totiž hodně důležitej a přínosnej. V hlavě mu říkám rok "dávání druhých šancí". Zní to vznešeně, co? jde ale o to, že dřív jsem fakt hodně dávala na první dojem...Pokud moje zážitky s nějakým člověkěm nebyly hned ze začátku zrovna nejlepší, tak jsem se tý osobě radši vyhýbala a měla jsem ji ve svým pomyslným seznamu v kolonce "je mi volnej" nebo dokoce "nesympatickej"...Jenže to není zrovna nejlepší, však nás o tom učila i paní Hiršová na psychologii...Ten předmět ani kantorku zrovna dvakrát nemusím, ale je to pravda...zkrátka jsem na ten první dojem kladla až moc velkej důraz. Ale co osud nechtěl nebo spíš chtěl...Zavál mě do situací, kdy jsem přesně s těma "nesympatickejma" nebo "volnejma" tak nějak nedobrovolně dobrovolně začala trávit víc času...A prostě jsem chtě nechtě musela změnit názor...
Dřív jsem byla člověka schopna odsoudit za to, že se rád a hodně napil něčeho ostřejšího, ubalil si zelenou zlobivou trubičku nebo měl prostě trochu zvláštní názory...pravda...ani teď se mi nelíbí, když se musím bavit s blekotajícím ožralou nebo vyhulenou tlamou, ale dost jsem posunula hranice toho posuzování a odsuzování a jsem za to ráda. Taky už vím, že to, že na vás někdo "divně kouká" nemusí znamenat nic špatnýho...Protože toho člověka zkrátka neznám a je dost dobře možný, že tohle je jeho úplně normální pohled a co si budeme povídat, já taky nemám zrovna nejmilejší kukuč na světě :-)
No co ještě dodat? Prostě jsem k sobě pustila blíž lidi, který jsem si z bezpečnostních důvodů držela dál od těla...V některých případech se to ukázalo jako dobrá volba a získala jsem tak nové když ne přátele, tak určitě skvělé kamarády...V některých případech se to ukázalo ne vyloženě jako chyba, člověk má litovat jen toho, co neudělal...Ale spíš jako zbytečnost, protože jsou i tací, kteří s "druhejma šancema" neumí zacházet nebo je možná ani nechtějí dostávat, ale to nevadí, každej jsme nějakej. Když si to tak po sobě čtu, tak zjišťuju, že zas pořád chodím kolem horký kaše a vlastně jsem se vůbec nedostala k jádru věci. Ale já myslím, že pokud si to přečte někdo z těch, o koho se vlastně jedná, měl by se v tom poznat a snad by ho to mohlo potěšit...A někdy docházelo k vyloženě vtipným situacím: "hele...víš, co jsem si o tobě vždycky myslela?"..."ne, nevim"..."!!??...--!!"..."cože, jako fakt? tak to je teda mazec, jak tě to napadlo?"...následuje salva smíchu...no nic, kdo nezažil, nepochopí...Ale někdy může být i krásný vědět, že jste se v někom spletli... A přesně to si teďka říkám...Častěji než kdy dřív mě napadají myšlenky typu: "nikdy bych neřekla, že zrovna s tím a tohle a taky tamtou budu budu chodit na kafe, pivo, oběd, parkovou vodnici" a ejhle ono to jde a dokonce moc dobře a aby toho nebylo málo, začalo to nedávno a do toho se přihrnou prázdniny a těžko překonatelný vzdálenosti a zas mi bude chybět víc lidí než minulej rok...Nutno ovšem podotknout, že už ty prázdniny potřebuju jako sůl...Chci si odpočinout nejen od školy, ale abych tak řekla i "sama od sebe"...
Jak říkavaly už naše babičky "co oči nevidí, to srdce nebolí", takže mi spousta olidiček bude sice chybět, ale do jistý míry mi odloučení od... no prostě odloučení, určitě udělá dobře...Kurník šopa, zas jsem se dostala úplně někam jinam, než jsem chtěla...takže to pro jistotu utnu...asi radši...Ale hlavní myšlenka je jasná, ne? :-) Tak mě ještě napadá, že ten nadpis ve výsledku ke článku vůbec nepasuje, ale snad se někdy dokopu k tomu skutečnýmu ohlédnutí za akademickým rokem 2009/10, mohlo by to být zajímavé...

Natěšená

Musí mu toho tolik říct!!!...Jak jí chyběl a že se na něj těšila. Že by si chtěla konečně obarvit vlasy na zrzavo a taky, že poprvé pila absinth, že jí nechutnal, takže se zakuckala a všichni se smáli. A jak se opila! No ještě, že ji neviděl! Ale stejně je hlavní, že už je tady...Tolik jí scházel...A kam půjdou? Moc ráda by zkusila tu novou indickou restauraci, ty jejich koření prý působí afrodiziakálně a noc se rychle blíží..A co zítra? V televizi říkali, že má být teplo, mohli by si zajet na výlet, protože tatínek jí půjčil auto. Třeba na nějaký hrad...Miluje staré hrady! Jsou tak tajemné, vždycky toužla spatřit ducha, ale ti se po hradbách přes den asi neprocházejí. Nebo radši nějaký úplně jiný program? Nevadí...Můžeme strávit celý den v posteli, lednička prázdnotou rozhodně nezeje a filmů má v kompu taky spoustu...Hlavně, že budou spolu, to je nejdůležitější...Nesmí zapomenout vyřídit pozdrav od maminky....Už aby tu byl...Nemůže se dočkat, až pohladí jeho hebké vlasy, tolik mu je závidí. Tak husté a lesklé. A co teprve až se po tolika dnech zas políbí, už při té představě jí rosolovatí kolena a jak voní! Hmmmmm...
"píp, píp" SMS: "ahoj, zítra nepřijedu, vlastně nikdy nepřijedu.je konec. promiň.Roman"


No je to vlastně o ničem a přece je to opět částečné pokračování úvahy o lásce...Je v tom kousek osobní zkušenosti, ale jen malililinkej, uvidí ho jen vyvolení. Což jsou vlastně oba dva, co čtou tenhle blog :-D možná by to chtělo doladit konec, resp by to chtělo napsat vůbec nějaký konec, ale nemám čas ani náladu. Takhle nějak to přece je...Nepářem se s lidma, který nás mají rádi, protože víme, že nás budou mít rádi dál, tak co? jak prosté, milý Watsone, jak prosté...Je mi nějak divně, zítra dvě zkoušky, znalosti ne sice nulové, ale kdo ví, jestli dostatečné, motivace minimální a nálada zas taková mrazivá...Chtělo by to odstranit to sklo, sundat ten závoj, ten polštář nasáklej slzama, co mě dusí...Ale stejně Vás miluju, přátelé...A opilá nejsem, aspoň ne alkoholem...ale žitím tady a teď...

Víš?

Jsi plevel na mý dokonalý zahradě, ale ten, co krásně voní. Jsi oltář plnej černejch svíček, mezi nima dva růžový sloni. Jsi kyselá okurka na lahodnym chlebíčku, ty víš, že je nemam ráda. Jsi slunce, kterýmu se nastavim a ono mi spálí záda. Jsi lokální mrak nad mojí hlavou a průzračný jezírko, kde pirani plavou. Jsi skvrna od vína na bílý košili, krásný graffity, co deště ještě nesmyly. Napínavá knížka bez poslední stránky, pouť odkud zmizely všechny pěkný stánky. Třešeň, co roste vysoko a já na ni nedosáhnu. Šperk, na kterej nemám a moc po něm prahnu. Jsi temnej zvuk, co mě v noci straší. Jsi výstřel, co mýho koně splaší a já spadnu...vidíš? chci tě a nemůžu tě mít. Slyšíš? nechci tě a nedokážu tě opustit..

Vím, že to není slibovaný pokračování článku o lásce...ale tak napůl možná jo...možná je to jeden z těch textů, co je není radno zveřejňovat, ale já chci, nepsala jsem to ani na papír, prostě mě to napadlo, když jsem otevřela tohle okno...možná je to znamení...těžko říct, ale dneska je mi smutno a mám aspoň pocit, že když už nic moc není podle mých představ, tak jsem aspoň dala dohromady pár pěknejch rýmů...rytmus nic moc, toho jsem si vědoma...ale tak nejsem žádnej profík, jen holka, co šílí ze statistiky a nejen z ní...

Svatba v máji, láska v háji :-D

...takhle se to nejspíš neříká. Ale to nevadí, prostě mě to napadlo. V tuhle chvíli mám na práci spoustu věcí, které už bych vážně neměla dýl odkládat nebo to špatně dopadne.Ale já zasedla ke svýmu roztomilýmu noťásku a datluju článek, na téma, které bylo, je a bude aktuální-láska. Když je teda ten květen, tak je na podobnou úvahu vhodná doba nebo ne?
Ale tak nějak přesně nevím, kde bych měla a chtěla začít, protože se mi na mysl hrne hromada nápadů, postřehů a vzpomínek...Nechci vypadat jako rádoby filosof nebo poeta a pokládat tu otázky typu: "Co je to láska?" To stejně nikdo neví a navíc není jen jeden druh lásky, to je každýmu snad jasný...Milujeme svoji rodinu (i když je to někdy vážně těžký), svoje přátele (tady už je to výrazně lehčí :-)), domácí mazlíčky, někdo miluje třeba svý auto atd atd...Ale já mám ted mysli tu LÁSKU, snad mi rozumíte i bez nějaký definice.
V poslední době mám pocit, že je okolo nás lásky čím dál míň...Asi to vyzní hloupě, ale opravdu mi to tak přijde. Znám jen několik málo párů, které jsou opravdu šťastné a kterým by se dalo závidět. Dřív jsem skálopevně věřila na tu "pravou lásku" na celý život...Věřím na ni stále, ne že ne...Ale chce to pořádnou dávku optimismu, když vidím, jak ty nejlepší slečny pláčou pro největší voly, jak lidi, co můžou tolik nabídnout jsou pořád sami, jak se dvojice, který ještě nedávno chodily v růžovým oparu, hádají a dělají si naschvály...A co teprve když se podívám na jinou věkovou skupinu, generaci svých rodičů...Jeden rozvod za druhým, domácí násilí, nedostatek porozumění a něhy, spory kvůli každý kravině...Zkrátka to, co vidím okolo sebe nějak neodpovídá tomu romantickýmu obrazu, kterej jsem v hlavě nosila několik let...
Jsem naivní, ale ne natolik, abych věřila, že ve svých dvaceti najdu někoho, kdo mě bude už navždycky milovat, není to samozřejmě nemožné, ale nazvala bych to "vysoce nepravděpodobné"...Ale zárověň si myslím, že většína lidí v tomhle věku lásku s velkým L ani nehledá. Chceme si užívat, užívat a užívat...Ale málokdo na to chce být sám, je přece hezký se o radost s někým dělit...Jenže spoustě lidem stačí prostě "někoho" mít, jsi hezkej?-jo, máš auto a peníze-jo, budeš mě obletovat a obdivovat-jo! Tak pojď ke mně, bejby...To bylo samozřejmě hodně nadnesený, ale snad každej pochopí, co tím chci říct...
Většina z nás se obklopuje lidmi, kteří jsou nám svým způsobem podobní, máme společné názory, zájmy...To je běžná věc a proto se teď zaměřím spíš na lidi, kteří se pohybují kolem mě. je jasný, že ani ti by mi možná nedali úplně za pravdu, ale na tom nezáleží. Budu sice psát v první osobě, protože na blogu je člověk tak trochu "jájínek"...Ale...No...Takže...:-)
Myslím si, že člověk jako druh je předurčen k životu v páru. Někteří z nás si to neradi připouští, ale je to tak. Jak s radostí vykrádám mistra Hemingwaye: "žádný člověk není ostrov sám pro sebe" Já mám například to štěstí, že žiju na souostroví, kde je několik ostrůvků blizoučko sebe a svítí nad námi slavný souhvězdí. Se sousedkama si vzájemně pomáháme, milujem jedna druhou, navštěvujeme se, pomáháme si, když přijde nějaká nečekaná katastrofa, budujem novou kulturu...Možná trochu přeháním, ale kdo mě zná, ten ví, že mluvím o "Hvězdném týmu"...Ale nejsou to jen ony, mám i jiné úžasné přátele(tady bych ráda zdůraznila, že odlišuju pojmy "přítel" a "kamarád", i když o všech běžně mluvím jako o kamarádech, protože "moje nejlepší přítelkyně" zní zkrátka podivně :-P) a děkuju jim za to, že jsou....Uf, nějak jsem se nechala zavalit sentimentem a odklonila jsem se od tématu... Píšu přece o tom typu lásky, který Vám přátelé dát nemůžou.
Teď tu popíšu ryze subjektivní pocity, myslím, že každej z nás zkrátka věci prožívá jinak, tak se nebouřete, že "tak to není". Ale s přáteli nemívám motýlky v briše, necítím násládlý těžký vůně, co mi zatěmňujou mysl, nebloudím ružovým oparem, pocit bezpečí mi sice dávájí...ale je úplně jinej...Jinej v tom, že jen pocit bezpečí, kterej se objeví, když jsem s někým koho ehm nebudu psát miluju, ale jo, budu...Přece píšu o lásce...takže koho miluju, je jedinečnej v tom, že jen tenhle pocit mě chrání před zklamáním z lásky...Ehm, snad mě chápete. Trochu ujetý, že jo? Ale tak nějak to prostě mám a chápu. I když to tu popisuju ryze hypoteticky, protože něco podobnýho jsem ve svým "dospěláckým" životě zatím nezažila.
Tím se dostáváme k té smutné části. Jak se to stane, že člověk prostě nemůže najít ten správnej dílek puzzle? Sakryš...koukám, že jsem se nějak moc rozespala a pořádná myšlenka zatím nikde...Stejně si nedělám nadějě, že by to někdo vůbec četl, tak se tady omluvím s tím, že se fakt musím jít učit a tenhle článek se snad velmi velmi brzy dočká pokračování...Protože tuhle úvahu prostě chci dovést ke zdárnému konci, je to taková citovka :-) tak zatíííím

3-2-1...start!!!

Tak dost! Konec vyhejbání! Jednou jsem si tenhle blog založila, tak sem taky budu psát...Už ho mám registrovanej nějakej ten pátek a pořád jsem sem nevložila ani řádku. Tenhle virtuální zápisník jsem vytvořila z náhlýho popudu před pár týdny asi v pět ráno, zrovna jsem zažila něco nepěkného, cítila jsem se smutná a osamělá a myslela jsem, že mi pomůže se z toho prostě vypsat, protože to na mě vždycky fungovalo a zárověň jsem myslela, že když to takhle zveřejním na netu, může se z toho poučit i někdo další...Ale kdykoliv jsem teda s nějakým článkem začala, nepodařilo se mi ho dokončit. Zdál se mi buď moc osobní, nebo moc hloupej...Teď vím, že jsem to zbytečně moc řešila...Vždyť je to jedno..
Takže se držte, začínám! Myslím, že na úvod by bylo vhodné se představit. Jmenuju se Káťa a je mi dvacet let (haha, jak z nějaký seznamky, mimochodem...kdyby se nějakej zájemce chytil, nebudu proti :-D) Kde bydlím asi v tuhle chvíli nehraje roli...Co by ale mohlo být zajímavý nebo aspoň podstatný pro představu o mně, jsou moje záliby...Nejsou vlastně nic extra...Jsem ohromnej knižní, hudební, divadelní a filmovej fanoušek, myslím, že pokud ten blog nebudu flákat, na zmíněná témata se určitě brzo dostane. Kdybych měla vyjmenovat všechny svý oblíbený knížky, tak bych asi zarostla do židle, než bych to sepsala...Ale mám ráda třeba Harryho Pottera, hlavně čtvrtý a poslední díl, taky celou ságu o Edwardovi a Belle a vůbec se za to nestydím, protože je to nejkrásnější příběh lásky, co byl v posledních letech napsán. Když jsme u těch slaďáků, doporučuju "Kde končí duha" od Cecelie Ahern, četla jsem to sice jen jednou a někoho by mohl odradit už ten šíleně kýčovitej obal, ale pro slečny, co rády romantiku je to povinná četba. Z autorů nedám dopustit na Kulhánka, ten mě dostal až v poslední době a jen tak se mě nepustí a taky na Irenu Douskovou, přes kterou se plynule dostáváme k mým oblíbeným divadelním hrám (vím, že knížek jsem mohla vyjmenovat víc, ale nechci nikoho nudit hned na začátku a jestli Vás to zajímá, nestyďte se ptát) Takže to divadlo...Hry "Hrdý Budžes" a "Oněgin byl rusák" bych mohla vidět klidně každý týden a stejně bych se pořád nadšeně smála. A ještě mám moc ráda "Sen noci Svatojánské" od Wildy Shakespearů :-) A taky miluju muzikály (Jesus Christ Superstar, Hair, Krysař a opět Sny noci Svatojánské), přes které se od divadla dostáváme k hudbě. Ráda si poslechnu In Extremo, Rammstein, Nightwish, Nicka Cavea...To je ta ponuřejší a "hlubší" část mých hudebních lásek. Ale mám ráda třeba i Spice Girls a myslím, že i taková Lady GaGa má něco do sebe :-D Z českých interpretů se mi líbí Landa, Kabáti a Jasná páka...Tak ještě tu zbývají ty filmy, těch je moc, moc, moc...takže je pro tentokrát vynechám, kdo mě zná ten ví a kdo mě nezná, tak se buď zeptá, nebo je mu to fuk :-) Bez mučení přiznávám, že nejsem žádnej nadšenej sportovec. Ale občas si s kamarádkou zajdu ráda zacvičit nebo zajezdit na kole a hlavně miluju procházky. A to jak v milé společnosti, tak jen sama se sebou...Zbožňuju tu zelenou barvu, který je teď na jaře všude plno...Takovou tu svěží, já sama jí říkám "barva naděje"...
Fujky, fujky...nějak jsem se o sobě rozepsala...tak doufám, že hned z kraje nezískáte dojem, že jsem nějakej egoista, co si nevidí dál než na špičku nosu...Ale už jsem párkrát slyšela, že tak na někoho působím, tak to sem radši píšu rovnou a vy pak může být už jen příjemně překvapeni :-) Zároveň se omlouvám za případné chyby nebo nesrozumitelný vyjadřování nebo výroky...Ale lepší už to nebude...Tak se mnou mějte trpělivost a snad se brzo dočkáte nových textíků...díky za podporu a přeju krásný večer!